Milada Anna Kopecká

„Já bych chtěla říct, že to končilo tím velikým zátahem 27. března 1983. Květná neděle. Těch domků bylo možná dvacet, už byly i na Slovensku. Přesně v sedm ráno začala razie. Do všech vstoupila policie. Brali vše, co kde bylo náboženské. Šestnáct sester a bratří šlo do vazby. Ta vazba trvala dlouho. Otec Bárta, autor celé akce, ten věděl, že bude povolaný k výkonu trestu. A on zemřel, když se přišel loučit a naše sestra ho vezla autem. A jeho ranila mrtvice. A za čtrnáct dní měl povolání k výkonu trestu.“

„Potom byly razie u nás na Šolínce. Najednou přišli a hledali mě. My jsme připravovali biblickou hodinu pro vysokoškoláky. Neuvěřitelné. Půjdete s námi, řekli. Tak jsem šla. Kam mě vyvezli, to jsem nevěděla. Až potom jsem se dozvěděla, že to bylo někde na Červeném Vrchu. Prostě chtěli za každou cenu vědět, kdo k nám chodí z těch vysokoškoláků. Že to trvalo půl druhé hodiny, nevadí. Nejdřív pěkně. Potom ohavně. Já už pak nevěděla, kudy kam. Mně totiž šlo o to, že tam ti studenti můžou být a že je tam můžou sebrat. Byla jsem v uniformě, tak jsem říkala, že jsem u ležících nemocných. A že tam nikde není služba. Že ať mě buď pustí, nebo zařídí službu. A představte si, že mě pustili.“