Štefan Kondáš

* 1932

  • „Jako kluci školou povinný jsme vybírali pastviny, protože tam se krávy pásly. To nebylo jako potom, že jsme krmili krávy třikrát denně. Tam se krávy pásly. To byly pastviny a byly zaminované. Byly tam nášlapné miny, když se na to šláplo, tak ta pojistka vyskočila. My jako kluci, ale to bylo jediné štěstí, že to už bylo zamočené, házeli jsme na tu minu kameny. Když jsme se strefili a nevybouchlo to, tak jsem řekl, že vezmu a zmačknu tu pojistku, ne abych rukou povolil pojistku, ale mačkal jsem nášlapnou krabici. A ono mi to vylítlo a měl jsem tu pojistku na prsou. Kdyby to nebylo zamokřené, tak mě to celého roztrhalo.“

  • „My jako děti jsme chodily na maliny, trhat maliny a matka je potom druhý den šla do města prodávat, aby měla nějaký koruny. A houby jsme trhali a sušili a prodávali. Takhle se žilo. Tam bylo strašně zaostalé Slovensko, aspoň to východní Slovensko. –„Míval jste hlad, když jste byl malý?“ –„Mně matka ani nedala svačinu do školy, kolikrát jsem měl hlad. Viděl jsem děti, jak jedly, a já jsem neměl. My jsme se začali mít dobře těsně před válkou, to se urodilo hodně, ale všechno jsme tam nechali, veškeré obilí a to všechno.“

  • „Představte si, že jednou v noci se Němci přesunuli do té ulice, kde jsme byli my. A v pět hodin ráno už to Rusové věděli a bombardovali celou ulici. A sedlák, jak jsme u něho byli, měl stoh slámy, to už bylo po žních. My s bráchou jsme z jedné strany do toho stohu udělali díru a schovali jsme se tam před Němci. Přilítlo letadlo a vybombardovali celou ulici a hodili bombu vedle toho stohu. Bylo štěstí, že to nezapálili, ale slámu to hodilo na tu díru a my nemohli ven. Jo, a ještě Němec tam s námi byl schovaný, ještě štěstí, že tam s námi byl. Naši lidi běhali venku kolem stohu a nevěděli, co se děje, tak on na ně zavolal a oni nás vytáhli, jinak bychom se tam udusili.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 08.03.2022

    (audio)
    délka: 01:29:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Aby mohl pást krávy, musel vysbírat z pastvin miny

Štefan Kondáš na vojně, 1953
Štefan Kondáš na vojně, 1953
zdroj: Archiv pamětníka

Štefan Kondáš se narodil 2. února 1932 v Bačkově na východním Slovensku. V dětství zažil velký hlad a bídu. Otec měl prchlivou povahu a pro ránu nešel daleko. Těsně před druhou světovou válkou se rodině konečně začalo dařit lépe. V době války celá rodina pomáhala partyzánům, každý podle svých možností. Dva z pamětníkových sourozenců se na krátkou dobu stali členy partyzánské skupiny Čapajev. V roce 1944 došla fronta až k jejich vesnici a museli prchnout. Při bombardování se pamětník s bratrem chtěli ukrýt do stohu slámy, smrti unikli jen o vlásek. Po válce se Kondášovi vrátili domů, ale jejich dům srovnaly bomby se zemí. Třináctiletý pamětník měl jako ostatní chlapci pást krávy. Ale předtím musel z pastvin vysbírat nášlapné miny. Jen se štěstím tehdy opět unikl smrti. V roce 1946 odešli Kondášovi do Jeseníků osídlovat pohraničí. Později se větší část rodiny vrátila zpět na Slovensko, ale Štefan Kondáš zůstal v Čechách. V roce 2022 žil ve svém domě v Chrasti u Chrudimi.