Rudolf Kolář

„Když se založilo JZD, tak mu odebrali vlastní pozemky a přidělili mu náhradní pozemky, které se neobdělávaly, nebyly obdělané. Protože mu sebrali traktor, pak řezačku, tak to neměl čím obdělat. Tak požádal traktorovou stanici, už byla. Ani traktorová stanice na to neměla stroje, aby to obdělali. Tak proto byl (obviněný), že neobdělával pozemky. Když byli pro tu řezačku, tak sebrali řezačku, ukradli tedy a ten předseda JZD, ještě jim scházely nějaké roury, tak přišel pro ty roury. Otec už z nervozity ho vykázal z objektu. A dali mu to… Já jsem ještě s ním mluvil, když jsme se tam vrátili, tak jsem mu říkal: Jak to bylo? On říkal, oni mě nutili, že to musím udat. Ale tam je, že měl půlmetrové železo. Kde tam mohl mít půlmetrové železo? No, to mi řekli, aby to byla věc, že mě mohl zabít. Tahle mně povídal, jsem to musel říct.“ „Ten, co si přišel pro ty roury?“ „No, pro ty roury. To víte, neměl tohle (stroje), tak to neměl čím obdělávat… tak to byly samé výslechy s matkou. Mně byly čtyři roky, tak jsem tam třeba byl do rána sám. Nikdo dobytek nedojil. Děda nemohl s babičkou, protože babička byla po mrtvici jedné, to víte, to tam bučelo. Musel jsem tam být sám, až se dozvěděla babička z té vedlejší vesnice, co pocházela matka, tak tam přišli. Mně jo, dneska kdyby nechali takhle čtyřleté samotné dítě, tak by měl člověk postih. Tenkrát to bylo. Matka taky se proplakala, až si proplakala oči, že musela nosit brýle.“

„Když ho zavřeli, tak zvířectvo nikdo nekrmil a nedojilo se to, matka tam nemohla, protože byl rozsudek už daný. Tak to tam nechali tři dny, nikdo to nekrmil, nic. Pak to s koňmi tahali na vozy a vozili to na jatka, protože to už nemohlo už ani chodit, protože to dostalo zánět vemene. Takhle se to zlikvidovalo, to víte, když krávu nedojíte, tak dostane zánět. Tak to tahali na vozy a nežralo to, to víte, ten bachor musí pracovat. Pít to nemělo a nic, pak to tahali na vozy. To jsem právě viděl. S koňmi to tahali, to víte Honzu a Pepíka, takový koně hodní.“ „A s těmi koňmi udělali co?“ „Taky na jatka. A některé tam pak, co zbylo, ten jeden, tak to tam mělo pak JZD. Byli starší, ale hrozně hodný. Táta na ně nemohl zapomenout. On s nimi uměl zacházet, a to zvíře se vám odmění.“