Jan Kolaja

* 1937

  • „Jak tam byla fronta v pětačtyřicátém. Naproti nám asi padesát metrů byl dvůr a tam byli býci. A když ta ruská letadla letěla ze strany Slovenska, tak měla bombardovat až v Korytné za kopcema. Tam byli Němci a měla tam bombardovat dvůr Volenov jako druhou dědinu od hranic. Jenomže pilot počítal Květnou, kde je sklárna, a Strání jako druhou dědinu a bombardoval dvůr, kde byli býci. A to byla hrůza. Býci se utrhli a lítali po dědině. Asi dva chytli, ale ty ostatní Rusi zastřelili. A jak to bouchlo, tak nám všem, jak jsme bydleli blízko, okna vyletěly, vrata, kde byl průjezd do dvora. Byly tam dvě obrovské vrby – a obě utržené.“

  • „My jsme zabili naše tele a někdo to požaloval, že jsme ho zabili načerno. No což, pět krků nás bylo. Někdo to udal a otec měl jít do Hradiště do basy na čtrnáct dní. Aby nemusel jít do basy, tak šla moje matka za něho. Za to, že jsme bez dovolení zabili tele.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Uherské Hradiště, 01.12.2021

    (audio)
    délka: 02:17:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Všude kolem létaly kaťuše

Jan Kolaja
Jan Kolaja
zdroj: Post Bellum

Podle občanského průkazu se Jan Kolaja narodil 16. září 1937. Ve skutečnosti ale přišel na svět o dva dny dříve a datum špatně zaznamenal farář v jeho rodné obci Strání. Jako sedmiletý chlapec se v dubnu 1945 s rodiči a sourozenci několik týdnů ukrýval v bunkru na zahradě, zatímco všude kolem vybuchovaly dělostřelecké granáty. Osvobozující boje o obec Strání v údolí Bílých Karpat totiž trvaly čtrnáct dní a vyžádaly si mnoho lidských životů. Za komunistického režimu během kolektivizace jeho rodiče dlouho odolávali nátlaku ke vstupu do jednotného zemědělského družstva a soukromě hospodařili až do roku 1960, kdy zemřel otec. Jan Kolaja se vyučil opravářem strojů a zařízení. Pracoval pak jako opravář automobilů u krajské správy lesů a poté přešel do dopravního podniku, kde zůstal čtyřicet let, až do svého odchodu do důchodu. V roce 1963 se oženil s Marií Batůškovou, s níž vychoval děti Antonína a Janu. Celým životem ho doprovázela víra v Boha. Už jako malý chlapec ministroval v kostele ve Strání a v průběhu života se snažil žít podle křesťanských zásad. I přes nátlak v zaměstnání nikdy nevstoupil do komunistické strany a po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa odmítl podepsat souhlas s okupací. V roce 1985 se účastnil národní poutě na Velehrad, která přerostla v jednu z největších protikomunistických demonstrací. V listopadu 1989 se v Římě účastnil svatořečení Anežky České. V době natáčení v roce 2021 žil v Uherském Hradišti.