"Některé ty výslechy už začínaly být hnusné. To si pamatuji, nějaký major Poč, to byl takový estébák z padesátých let, takový starý chlap, říkal: ,Nejraději bych vám rozbil hubu.‘ Tak jsem krčil rameny a čekal jsem, až to chytnu, a nic, no. Takový zuřivý chlápek. Ale ten se nic nedozvěděl."
"Někteří ti učitelé byli hodně radikální. Začalo se tam mluvit o teologii revoluce." – "V čem to mělo spočívat, tato teorie?" – "To byla takzvaná Politische Theologie, která přišla z Německa, Politische Nachgebert, takové celé proudy, které v podstatě ovlivňovaly asi naši fakultu, a teologie osvobození tehdy byla. Takový hlavní představitel byl Josef Smolík, který to potom v třiasedmdesátém vzdal. Ten dokonce o tom napsal nějakou knihu.“
"Já jsem měl takovou povahu, nevím, říkali, že se se mnou nedá vyjít, říkali učitelé na té střední škole. Je pravda, že jsem nebyl moc poslušný a moc mě to tam také nebavilo. Pokoušel jsem se tomu občas vyhnout, chodil jsem na nějaké výstavy a tak. No a muziku jsem poslouchal různou, začal jsem nosit dlouhé vlasy, což ty učitele rozčilovalo. Je pravda, že jsem dost intenzivně začal číst Bibli. Nějak mě to bavilo. Nějaká vnitřní nespokojenost, doma, to mívají ty postpubertální děti. Zaujal mě příběh Mojžíše, který se sebral a šel. Tak jsem si říkal: 'To bych měl také zkusit, hledat tu cestu.' Takhle to bylo."
"Otec se narodil [roku] 1906 a vystudoval střední školu a potom dělal nějakou školu na ministerstvu pro telegrafy a telefony a vedl tady tu telegrafní telefonní stanici v Brně. V roce 1939 byl s několika lidmi právě z této brněnské telefonní ústředny odvezen do Německa, do Neustrelitz, a tam strávil až do roku 1945, kde byli využíváni pro tyto telefonní služby. Nevím jak moc. On o tom hrozně nerad mluvil. Říkal, že to bylo hnusné období jeho života a byla to asi taková částečná internace, ne úplně koncentrák, ale něco takového, takové polovězení, kde dostávali jíst, měli vycházky, dokonce ven. Říkal, že si mohli občas chodit nakupovat, ale byli dost hlídaní. Já myslím, že vyráběli nějaké ty spoje, které ale nesměli instalovat, jenom to nějak připravovat."
Pavel Kašpar se narodil 2. března 1950 v Brně. Evangelické prostředí poznal hlavně díky dědečkovi z Hrbova, laickému kurátorovi sboru ve Velkém Meziříčí. Po maturitě na gymnáziu v Křenové ulici v Brně studoval na Komenského evangelické teologické fakultě v Praze. Zde se v roce 1971 zapojil spolu se svou budoucí ženou Janou do takzvané letákové akce. Skupina intelektuálů kolem historika Jana Tesaře připravila texty – letáky vyzývající občany, aby volební lístky při volbách do Federálního shromáždění nevhazovali do uren nebo škrtali. Letáky roznesli do poštovních schránek. Šlo o jednu z prvních organizovaných protirežimních akcí po roce 1968. Někteří aktéři byli policií odhaleni a odsouzeni k nepodmíněným trestům. Jan Tesař si odseděl pět let žaláře. V roce 1973 byl Pavel Kašpar ordinován a nastoupil do služby na moravských farách, kde se zaměřil na pastoraci i práci s mládeží. Jeho aktivity byly často sledovány, zejména víkendové akce s velkým počtem účastníků. V roce 1975 byl účasten setkání farářů na libštátské faře, kdy faru obklíčila policie, krajský tajemník s příslušníky VB shromáždění rozpustili a faráři s dalšími účastníky byli poté vyslýcháni. Pavel Kašpar sám čelil výslechům Státní bezpečnosti (StB) mnohokrát, byl policií sledován a úřady zasahovaly i do činnosti jeho manželky Jany, evangelické farářky, které byl brzy po studiích odebrán takzvaný státní souhlas. Pavel Kašpar zůstal činný ve sboru, podporu nacházel ve farářských setkáních a aktivně se účastnil i práce teologického názorového proudu Nová orientace, jenž přinášel nové pohledy na roli církve v tehdejší společnosti. Po roce 1989 se stal seniorem brněnského seniorátu a náměstkem synodního seniora. V době natáčení vzpomínek, v září 2025, žil Pavel Kašpar se svojí ženou Janou v Bílovicích nad Svitavou.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
