vojín Karel Karika

* 1960  

  • „V 59. roce se narodila dvojčata Alenka a Klára, mé sestry. Po roce šly na preventivní prohlídku do nemocnice. Maminka se vrátila domů už jen s Klárou a Alenku si tam nechali na pozorování. Po dvou až třech dnech zavolali, že Alenka umřela, že už nám ji ani neukážou, že je zpopelněná. Já si myslím, že to tehdy v tom 59. roce byla běžná praxe u těchto vícepočetných rodin, že se ztrácely děti.“

  • „To byla neskutečná křivda, na to jsem nebyl nikdy zvyklý. Byl jsem vždy dobrý v matematice, nejlepší ve třídě, a najednou s nástupem paní Langové bylo všechno špatně. Nic jsem neudělal dobře, když jsem se hlásil, tak mě nikdy nevyvolala. Měl jsem najednou takový pocit méněcennosti, který jsem si doposud nikdy neuvědomoval. Vůbec jsem si do té doby neuvědomoval, že jsem Rom, naše třídy byly společné, asi jen třetina z nás byli Romové.“

  • „Byla to neskutečná šaškárna. Nakládali jsme rakety a auta v Žatci na vagony, museli jsme to maskovat tak, že jsme transportovali jen auta. Pak jsme projeli celou republiku křížem krážem, pak na Moskvu, pak zase zpátky. Ta zpáteční cesta trvala necelé dva měsíce ve vlaku, všichni jsme tam zhubli, protože tam byl pořád průjem. Když jsme tam docestovali, byli jsme v polygonu ve stepi, tisíc kilometrů kolem nikde nic. Odtamtud jsme vyjížděli střílet rakety do pouště a montovat pyrotechniku. Já jsem byl pyrotechnik a řidič první třídy, takže jsem měl na starost jednu četu.“

  • „Všichni, kdo přišli do Ústí, začali žít jiný život. Bylo to vidět na tom domě Na Žižkovce, kam opravdu přišli s těmi návyky, jako dnes chodí rodiny z osad sem a nemají žádné návyky. Tak to bylo i v naší rodině a podle toho ten dům vypadal. Když už pak dostali své byty, tak se ta situace u všech změnila. Pravdou je, že jsme se pořád navštěvovali, byli jsme pořád v kontaktu, nikdo nebyl úplně separátní. Pořád se držely romské tradice, že starší mají pravdu, starší se musí brát vážně a poslouchat je, tak to se dodržovalo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ústí nad Labem, 26.10.2021

    (audio)
    délka: 01:29:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pomáhá chudým. Sám je z rodiny, která utekla před bídou v cikánské osadě

Karel Karika v pěti letech na zahradě vily Na Rychtě v Ústí nad Labem
Karel Karika v pěti letech na zahradě vily Na Rychtě v Ústí nad Labem
zdroj: od pamětníka

Karel Karika se narodil 24. října 1960 v Ústí nad Labem do velké romské rodiny jako nejmladší z devíti dětí. Celá široká rodina přišla v poválečné době na sever Čech z cikánských osad na východě Slovenska. Nejprve prarodiče, později další strýcové a tety přicházeli do Ústí nad Labem za prací a lepšími životními podmínkami. Rodina Karikových se po roce 1968 dostala kvůli otci do problémů, protože po invazi vojsk Varšavské smlouvy profackoval komunistického funkcionáře. Karel Karika zažil na základní škole nevhodné chování ze strany učitelky a školu musel změnit. Střední školu se mu podařilo vystudovat až dálkově po vykonání základní vojenské služby. Na vojně sloužil v letech 1979 až 1981 u raketového pluku v Mariánských Lázních. S jednotkou se v roce 1980 dostal až do výcvikového střediska v Kazachstánu, kde byl svědkem odpalování protiletadlových raket v odlehlé stepi. Na jaře 1989 přišel o zaměstnání a začal se věnovat podnikání. V listopadu téhož roku se v Teplicích účastnil prvních demonstrací za čistý vzduch. V roce 2021 žil v Ústí nad Labem, působil v komunální politice a věnoval se charitě.