Bronisław Kamiński

* 1936

  • „Mám samé dobré zkušenosti s Ukrajinou a nejednou říkám, že na Volyni byly ty strašné vraždy, protože Ukrajinci... zlé slovo Ukrajinci, UPA [Ukrajinská povstalecká armáda] a ubozí, omezení ukrajinští rolníci se vrhli na polské rodiny a zabili je. A já říkám Polákům: A proč byl ten ukrajinský rolník ubohý a omezený, když žil v polském státu? Proč? Nemáme na tom svoji vinu? Co si bere omezený rolník? Vidle, sekery a zabíjí. Je třeba se na to dívat jinak. Na Volyni Čechy nezabíjeli. Češi Poláky chránili. Ukrajinci mysleli, že Češi jsou nevinní, že vinu má polská vláda. Myslím, že to se musí k Polákům dostat. Jinak se to nikdy nevyřeší. Z Kudowy jsme v roce 2021 dokonce poslali dopis ukrajinským rodinám, podepsalo ho 21 polských rodin. Napsali jsme, že se jim omlouváme za to, co se tehdy dělo ve východním pohraničí. My Poláci se vám omlouváme, protože vinna byla naše šlechta, že Ukrajince brala na lehkou váhu, že jim nedávala příležitost ke kulturnímu rozvoji, že neexistovala univerzita v ukrajinském jazyce, proč? Proč? Ukrajinci prosili ve Lvově v roce 1918 o univerzitu s ukrajinským jazykem, polská vláda to nepovolila, ale v Praze jim univerzitu s ukrajinským jazykem otevřeli. Říkám: Porovnejte to. Myslím si, že ta válka přispěje k tomu, a už dnes to je vidět, že Poláci budou trochu více rozumět. Dokonce se nepřipomínají zločiny na Volyni. Možná Poláci konečně pochopili, že se na to musí dívat jinak.“

  • „Když se blížil konec 20. století, rozhodli jsme se uzavřít bouřlivou historii Kudowy symbolickým památníkem míru. Došli jsme k závěru, že těch několik století válek, protože Kudowa byla jednou v Čechách, v Německu, v Rakousku a nyní v Polsku, že ta staletí válek byla jako potopa. Přirovnali jsme to k biblické potopě a připomněli si, že v bibli se po potopě ukázala na nebi duha míru. A rozhodli jsme se tento symbol použít a začali jsme budovat pomník ve tvaru velké duhy s třemi pamětními deskami na třech sloupech, které symbolizují tři národy, tři kultury, a proto to je pomník třech kultur.“

  • „V univerzitní knihovně Jagellonské univerzity v Krakově bylo všechno. Dokumenty z Katyně, které pořídil Mezinárodní červený kříž, že ten zločin spáchali Rusové. Velice přesně. Normálně jsem tam pak vzal pakt Ribbentop-Molotov s tajnými dodatky. Opsal jsem to a potom jsem to přečetl na setkání ostatním, ťukali si na čelo a říkali: Odkud to máš, to není možné. A já říkám: v knihovně to je. A teď vám chci vysvětlit, jak to bylo možné číst. V univerzitních knihovnách byly tehdy výtisky knih s omezeným přístupem zvané RES. Jestli jste v nich chtěli něco přečíst, psalo v nich proti Rusku, Stalinovi, našim komunistům a tak dále, to jste museli přijít s občanským průkazem nebo studentskou legitimací, pracovník knihovny vás zapsal do takové zvláštní knihy – od hodiny do hodiny a co jste četl, co jste objednal, a nesměly se brát do studentské čítárny, ale nasměrovali vás do čítárny pro profesory. A tak jsem chodil do profesorské čítárny a četl jsem ty RESy. Jednoho dne jsem četl knihu Nová třída od Djilase. K tomu se nemohl člověk nikde dostat. Začal jsem z ní opisovat nějakou kapitolu a přišel ke mně pracovník a opatrně se mě zeptal: ‚Proč to přepisujete?‘ Já říkám: ‚Pro kolegy.‘ A on na to: ‚Tak pište.‘ A odešel. Neměl jsem žádné problémy. Jen člověk musel být odvážný a nebát se.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Velké Poříčí, 23.08.2022

    (audio)
    délka: 01:34:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Kudowa-Zdrój, 24.08.2022

    (video)
    délka: 04:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Možná Poláci teď konečně pochopili, že se musí dívat na Volyň jinak

Bronisław Kamiński v srpnu 2022
Bronisław Kamiński v srpnu 2022
zdroj: Post Bellum

Narodil se 18. srpna 1938 v někdejším polském východním pohraničí v obci Wicyń (dnes Smerekiwka na Ukrajině), ve které žili převážně Poláci. Wicyń za války okupovali nejdříve Sověti a později Němci. Jeho otec Jósef Kamiński se připojil k wicyńským mužům, kteří vzdorovali okupantům i Ukrajinské povstalecké armádě. Wicyń se proto stala útočiště stovek Poláků prchajících z Volyně. Na konci května 1945 se museli všichni polští obyvatelé z Wicyně vysídlit, protože východní území Polska zabral Sovětský svaz. Rodina pamětníka se usadila v obci Lusina v Dolním Slezsku. Pamětník vystudoval historii na Jagellonské univerzitě v Krakově, o práci učitele historie v Legnici přišel z politických důvodů, od roku 1965 pracoval ve zdravotnictví ve vedoucích funkcích – vedl fakultní nemocnici ve Wroclawi a sanatoria pro děti v lázeňském městě Kudowa-Zdrój. Zajímá se o místní historii a v Kudowě stál u vzniku Památníku tří kultur (1999), pomníku královny Anny Svídnické (2004) a několika pamětních desek. Pět let vedl skanzen v obci Pstrążna, ve které se seznámil s potomky kladských Čechů. V roce 2022 žil v Kudowě-Zdróji.