Karel Kafka

„Tak jsme tady slavili, jenže já ráno šel do práce, nemohl jsem moc slavit, v půl čtvrté ráno jsem musel z domova. Vstával jsem vždycky ve tři hodiny, celý život. Bylo teplo, krásně teplo, byla otevřená okna. A dole někdo řval: ‚Lidi, vstávejte, Rusáci nás obsazují!‘ To někdo hulákal dole před barákem. A někdo zase z okna: ‚Běž si lehnout, ty ožralo, co nás tady budíš!‘ Ale on říkal: ‚Já nejsem ožrala, pusťte si rádio a uvidíte, že to je pravda!‘ Tak jsme si pustili rádio, Prahu. A zjistili jsme, že Prahu obsazují Rusáci. Už byli i tady, přijeli z Německa. Musel jsem do práce, tak jsem šel do garáží. Tam už jezdily tanky. Táborská byla jednosměrka, proti mě jezdily tanky, úzká ulice… Všude byly cedule. Na okrese byla cedule Dvory jako na letiště. Všude přendali cedule, aby je zmátli. Měl jsem šestku, jezdili jsme každý den něco jiného, podle turnusů. Já jel šestku, měl jsem tam jednoho pasažéra od Tržnice do Doubí. To ještě byla stanice dole u mostu, to se nejezdilo nahoru. Ten jel někam do skladu. A zpátky jsem jel prázdný, protože všichni lidi poslouchali, co se děje. Spadl most Kapitána Jaroše. Tam byla cedule 6t, Rusáci mysleli, že to je 6 tanků, jenže to bylo 6 tun a oni na to najeli, tank protrhl potrubí, šel tam plyn, teď to chytlo, elektrika. A takhle se sklopily půlky mostu. Pokračoval jsem po lince k Tržnici. Tam byl náš ředitel, říkal: ‚Nedělejte zmatky, vy si postavte autobus k Lázním V.‘ Tak jsem zacouval až k Lázním V, abych tam nepřekážel, protože tam naproti poště stála samochodka. Mysleli, že to je nějaký úřad nebo co. Naproti poště byla socha rudoarmějce, tak lidi s klacky a tyčemi ji shodili do parku. Spadla hlava, tak tu hodili do řeky. Byla to divoká doba, je to těžko dneska říkat. Tak jsme stáli, až se to uklidnilo, tak jsme to pomalu rozjeli, tanky odjely.“

„Když byl nálet na Stuttgart... nebylo to hlavní nádraží, ale bylo to velké nádraží. Při jednom bombardování to nádraží bylo zdemolované. Oni – jak nasazení, a Němcům bylo jedno, kdo zůstal pod troskami, nebo nezůstal – táta s nějakým Švýcarem, který tam byl také nasazený, utekli. Nebyli zranění, sebrali tam Horcha, to je německé auto, a ujeli s ním ze Stuttgartu. Měl na blatníku vlaječku SS, tak je nikde ani nestavěli. Měli na sobě nějaké uniformy, táta s tím pánem. Jeli do Švýcarska, Švýcar zůstal ve Švýcarech a říkal: 'Karle, ty jeď přes Rakousko domů.' Tak táta jel, v Rakousku se taky celkem... Měl problémy, ale dopadlo to dobře. Šel do Čech, v Čechách nemohl do Prahy, protože by ho zavřeli a šel by do plynu nebo do koncentráku. Děda měl bratra v Dolních Břežanech a ten měl cihelnu. U něj sloužil jako náhůnek, táta pásl krávy, dobytek, pomáhal v hospodářství. Do té doby, než byla revoluce. Jak byla revoluce, tak hned co nejdřív se dostavil do Prahy, ke svým rodičům a k nám do Prahy na Hrad.“