Hana Jirsáková

* 1944

  • „Na tom druhým stupni se nechovali ke mně špatně. Oni by do toho kopli, jo. Ale jelikož jim bylo vyhrožováno, že přijdou o místo, když mě na tu školu doporučej, tak to neudělali. To chápu, že jim šlo o rodinu taky. Naopak, jak jsem říkala, ta matika třeba byl takovej můj menší problém. A když jsem něco nepochopila, tak ten vlastně ředitel školy to znova zopakoval, díval se na mě, znova to tam na tý tabuli... Chápeš? Když jsem kejvla, tak... Nemůžu říct. No ale tak oni sami byli asi zmatený, co bude, jak bude. Spousta jich bylo ve straně jenom z prospěchu, protože... protože. A děda právě tady toho ředitele se ptal: ‚A helejte, kdyby nebylo toho kádru, jakej má, tak by tu školu udělala?‘ – ‚No stoprocentně, obě dvě.‘ To jako on přiznal.“

  • „Do páté třídy jsem chodila v těch Štěrboholích. A potom si mě a sestru vzal děda a babička, kteří byli taky vystěhovaní v Kvíčku, to byl okres Slaný, teď je to Kladno. Tam byla jedna veliká místnost a kuchyňka. Každý ráno jsme skládali rozloženej gauč, aby se tam dalo projít. Každej večer rozkládali. Ale dobře, šlo to. Tak tam jsem vychodila vlastně druhý stupeň, tenkrát se vycházelo z osmé třídy. Udělala jsem ještě závěrečné zkoušky. Děda se pokoušel mě dostat na nějakou školu, protože já i sestra jsme měly vyznamenání. Bylo mi odepsáno, že bych nebyla platnou občankou, tudíž že se žádost zamítá. Děda psal odvolání, k ničemu. Takže já ve čtrnácti a půl jsem šla do Kotony tehdy, potom Benar, to byla přádelna bavlny. Já jsem vlastně byla přadlena. Sestra, ta je vyučená frézařkou.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Dolní Jirčany, 28.03.2019

    (audio)
    délka: 01:31:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Údernice, která se vrátila jako trochu jiná

Pamětnice Hana Jirsáková.
Pamětnice Hana Jirsáková.
zdroj: Archiv Hany Jirsákové

Hana Jirsáková se narodila 20. února 1944 v Jirčanech, ve středních Čechách. Její rodina patřila k těm bohatším, měla totiž hospodářství, v roce 1952 se ale musela v rámci znárodňování vystěhovat a o statek přišla. Nuceně se vystěhovali do cihelny ve Štěrboholech a poté žili na různých místech ve středních Čechách. Dům a zahradu rodina získala zpátky v roce 1979. Pamětnice prošla několik zaměstnání, protože nemohla jít studovat. Začala pracovat jako přadlena, posléze našla práci v kovošrotu a později se stala dietní sestrou v pražském IKEM, kde zůstala až do důchodu.