Jaroslav Jirmus

* 1945

  • „Když nastaly žně a družstvo začalo mlátit, výmlaty, tak oni mlátili tak asi do půlnoci. No a my kluci jsme hlídali, aby nám to imperialisti nezapálili nebo nezničili. Tak jsme chodili po vsi po půlnoci ve tmě, báli jsme se víc než kdokoli jinej. No, ale vydrželi jsme to. Všechno jsme vydrželi. Bylo to... taky to byl kus života. Takovýho srdnatýho, bojeschopnýho. Ve škole jsme se učili, že nám imperialisti budou házet do stohů nějaký sirný ty, co nám zapálej stoh, a takovýhle věci. No prostě ten režim si nesl svoje, jako si nese každej režim nějaké ty svoje výstřednosti. Přežili jsme...“

  • „Počátky družstva byly všelijaké. Lidi tam vstoupili, pak zase vystoupili, pak zase vstoupili, zase vystoupili. On vydržel, mám takový dojem, do šedesátého třetího nebo pátého roku. Mám dojem, když jsem byl na škole, tak ho tenkrát uhnali na tom, že mu uhynuly dvě krávy a nesplnil mlíko, tak musel zaplatit osmdesát pět tisíc. V té době to byly obrovské peníze – anebo vstoupit do družstva. A on zaplatil peníze a pak vstoupil do družstva. Pak ho udělali nějakým skupinářem, nebo jak se to jmenovalo. Škoda to byla. Ale tyhle lidi, kteří se utrhli, tak byli doslova terorizovaní. Každý rok měli někde jinde pole. A když si ho dal do pořádku, tak mu ho hned vyměnili. To nebyla žádná slast. Ale jak říkám, čas všechno smeje.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 08.07.2025

    (audio)
    délka: 02:08:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 10.07.2025

    (audio)
    délka: 01:33:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Buď je budeme tolerovat, nebo budeme nadávat. Nic víc se u politiky nedá dělat

Jaroslav Jirmus v roce 1963
Jaroslav Jirmus v roce 1963
zdroj: Archiv pamětníka

Jaroslav Jirmus přišel na svět do zemědělské rodiny 18. dubna 1945 ve Velenicích, v okrese Nymburk. Jako malý kluk pozoroval, co se děje na venkově. Zformovalo to jeho celoživotní negativní vztah ke komunistům. Neměl kvůli nim možnost studovat obor, který chtěl. Na střední škole zemědělské byl jeho spolužákem a spolubydlícím na internátu pozdější komunistický funkcionář Miroslav Štěpán, se kterým udržoval blízké vztahy až do jeho smrti. Po vojně v Rakovníku, kterou zčásti strávil jako poloprofesionální fotbalista TJ Rudá hvězda Kněževes, se vrátil do rodných Velenic a začal pracovat v místním družstvu. Pomáhal také svému strýci, sedlákovi Jaroslavu Šukalovi, který dlouho odolával vstupu do jednotného družstva. Se svou ženou, s níž se seznámil dopoledne 21. srpna 1968, měl dvě děti. Pokračoval i ve své fotbalové kariéře. Díky svým schopnostem i navzdory absenci stranické knížky postupoval po kariérním žebříčku. Pro svoje názory ale prý býval často bez odměn a jednou byl jeho kariérní vzestup zastaven. Když mu bylo ouvej, chodíval na soukromé hovory ke knězi ve vedlejší obci. Věřící byl celý život. Po sametové revoluci v roce 1989 začal hospodařit jako soukromý zemědělec, zčásti na navrácených rodinných pozemcích, větší část získal pachty. Drobní majitelé ale nezřídka svá malá políčka prodávali větším zemědělcům. V rodinné tradici zemědělství pokračuje také vnuk Jaroslava Jirmuse.