Věra Jílková

* 1922  

  • „Fredy Hirsch měl představu, že zachrání děti. To se mu nepodařilo. A když už viděl, že se mu to nepodaří, tak velice znejistěl. Vyžádal si tehdy, myslím, říká se, hodinu na rozmyšlení, protože všichni dospělí očekávali, že… Neblížil se ještě konec války… Snažil se utvořit nějakou skupinu lidí, kteří by nějak protestovali, nějak se i bránili, protože když už pak byl ten poslední transport, tam v lágru, tak jsme očekávali, že nám se také namluví, kam pojedeme, ale že nakonec zahyneme taky. Všichni si mysleli, že ten, kdo povede nějaký tento odboj, že to bude Fredy Hirsch. On, když viděl, že se mu to nedaří, protože to už viděl, tak si vyžádal hodinu na rozmyšlenou. Jestli to vezme, nebo jestli to nevezme. Když viděl, že to nejde, tak co udělal – spolkl ty prášky. Takže děti nezachránil, děti všechny zahynuly. Pokud nebylo něco mimořádného, tak všechny děti zahynuly.“

  • „Jak to bylo? Když jsme přijely do Hronova, jely jsme zadarmo, protože peníze jsme žádné neměly. Byla neděle, protože byl jarmark. Šly jsme k tomu domu, Máňa tam nebyla, ale byl tam její muž a říkal, že Máňa je v biografu. Nevím, jak to zařídil, ale zkrátka městský rozhlas hlásil, aby paní Zilvarová se vrátila, že přišla děvčata Holznerova. Máňa přilítla, bylo to úžasný, měli dva pokoje, vyklidili nám jeden pokoj, Máňa nám ustlala, dali nám své postele, my jsme to všechno vzaly. Máňa nám napekla a navařila, plnou mísu buchet, my jsme ležely v posteli a buď jsme spaly, nebo jsme žraly buchty.“

  • „V Terezíně na začátku byla taková možnost, že člověk, když chtěl pracovat, tak se mohl jít přihlásit. Já jsem se šla hned přihlásit do takzvané Kinderfürsorge, to znamená, že se starali o děti. Byla jsem hned přidělena do dětského domova. Bydlely jsme v Hamburských kasárnách a tento menší, ale velmi dobrý dětský domov byl v přízemí těchto kasáren. Byl pro asi stovku děvčat od deseti do dvanácti třinácti let. O ty jsme se musely starat od rána do večera. V Terezíně bylo možno ještě děti učit. To já jsem všechno dělala, sice potají, ale se židovskými dětmi, které v té době už nesměly chodit do školy, takže na to jsem se přihlásila, správně a dobře. Byla jsem tam v dětském domově od rána do večera, měly jsme i noční služby, musely jsme mít pro ně čas ve dne i v noci, i když byla třeba nějaká menší nemoc, tak jsme se také musely postarat. Bylo nás šest vychovatelek, většinou to byly všechno fajn ženy. Musím tady vzpomenout jméno doktorky Trudy Sekaninové, se kterou jsem se velmi spřátelila a moc jsem ji měla ráda.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha Hagibor, 05.03.2014

    (audio)
    délka: 01:17:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kinderheim v Osvětimi byl zázrak

Věra Jílková, 2014
Věra Jílková, 2014
zdroj: Eye Direct

Věra Jílková, rozená Holznerová, se narodila 1. února 1922 v Hronově v židovské, česky orientované rodině. Otec obchodoval s textilem, matka se starala o výchovu dvou dcer a o domácnost. Po vyloučení z gymnázia v Náchodě z rasových důvodů dokončila středoškolská studia na židovském gymnáziu v Brně. V prosinci 1942 odjela celá rodina Holznerových do ghetta v Terezíně. Věra Jílková se tam stala vychovatelkou v dívčím dětském domově, tzv. Heimu. V prosinci 1943 byla celá rodina transportována do Osvětimi. Pamětnice pokračovala v práci s mládeží, a to v dětském domově zřízeném v Osvětimi Fredym Hirschem. V červnu 1944 prošla spolu s mladší sestrou Lydií selekcí a začátkem července byly převezeny do pracovního tábora Christianstadt, pobočky tábora Gross Rosen. Po evakuaci tábora Gross Rosen na konci února 1945 došly se sestrou tzv. pochodem smrti do tábora Flossenbürg, odkud se v březnu 1945 dostaly do Bergen-Belsenu. Tam se koncem dubna 1945 dočkaly osvobození. Po válce se Věra Jílková se sestrou vrátily do Hronova, otec i matka za války zahynuli. Pamětnice vystudovala FF UK v Praze, do roku 1969 pracovala v Československé tiskové kanceláři (ČTK) a později v Městské knihovně v Praze. I po odchodu do důchodu vyučovala angličtinu a pracovala s mládeží. Věra Jílková je vdova a žije v Praze v domově seniorů na Hagiboru.