Libuše Jehličková

* 1940  

  • „A dole na náměstí u sv. Václava přivezli polské hubené vězně, kteří dolů posílali provázky a chtěli nějaké jídlo nebo ošacení. A táta jim balil trošku jídla a svoje poslední pyžamo, za který mu maminka hubovala, a on jí říkal: ‚Libuše, buď zticha, třeba ho ani nebudu potřebovat.‘ A taky už ho nepotřeboval, protože ho druhý den zabili u rozhlasu, kam se dostával z vedlejší ulice přes střechy. Jako mrtvý měl na rukávu ještě růžovou barvu, kterou se střecha natírala proti požáru, aby nehořela. Tam se mu údajně v době smrti zastavily hodinky, jak říkal doktor. Mělo to být v půl čtvrté odpoledne, kdy ho zastřelili přes dvůr rovnou ranou do srdce.“

  • „A co mě vzalo ještě za srdce, když jsem viděla ten jeho hrob [Jana Palacha], kam jsme chodili dávat svíčky. Oni matce vykopali syna z hrobu. Co to bylo za komunistický hyenismus...? Vykopat mrtvé tělo z hrobu, které vadilo, protože jsme tam chodili zapalovat svíčky. To snad neudělali ani fašisti. Byt to hrob na Olšanských hřbitovech. Ten hrob je tam už jen symbolicky dodnes. Tedy kovová socha ležící na hrobě, protože to tělo tam není. Oni ho vyzvedli a spálili a ani se jeho matky nezeptali. Já to nemůžu pochopit. Je to to samé, když jsem četla knihu o Toufarovi. Jeho neteř nechali tři roky jezdit po věznicích, i když neměla peníze a hledala svého strýce. Ani jí nenapsali dopis, aby jí řekli, že je její strýc už tři roky mrtvý.“

  • „Ale hned po mém narození to bylo takové smutné. Křtiny jsem měla u sv. Václava ve Vršovicích a den po mých křtinách, 26. května 1940, přišlo gestapo zatknout tátu. Zmínil se v tiskárně, že má doma zbraň proti Němcům. Nějaký mladý učedník ho udal, takže přišli Němci [gestapo] a mamince vyházeli celý byt. Trvalo jim celý den, než ji našli [pistoli]. Táta ji měl schovanou na WC v zásobníku na vodu. Tatínek byl zavřený rok ve Waldheimu v Německu. Když se vrátil, tak se na nás tak těšil, že jel nahoru výtahem a zapomněl tam kufřík se svými věcmi, a než se pro něj výtahem znovu vrátil, tak mu ho někdo ukradl.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Trhový Štěpánov, 05.05.2018

    (audio)
    délka: 01:12:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Věřím v Boha a ve spravedlnost

Libuše - mladá.jpg (historic)
Libuše Jehličková
zdroj: Jan Holík

Libuše Jehličková, dívčím jménem Všetečková, se narodila 2. května 1940 v Praze. Dne 5. května 1945 padl její otec Emanuel Všetečka v bojích během Pražského povstání u Československého rozhlasu. Po absolvování obecné školy ve Vršovicích a na Žižkově studovala hospodářskou školu na Vinohradech. V roce 1958 odmaturovala, ale komunisté jí neumožnili nastoupit do Centrotexu. Důvodem byl strýc Přemysl Zoubek, žijící a podnikající v západním Německu. Postupně pracovala v podnicích ZPA a Tuzex. Před rokem 1989 zajišťovala finance na opravu kostela sv. Bartoloměje v Trhovém Štěpánově, což jí bylo vytýkáno v zaměstnání a v roce 1988 obdržela výpověď. Po roce 1990 se věnovala podnikatelským aktivitám v Trhovém Štěpánově, kde spoluzakládala firmu Deltagaz. Od roku 1995 je v penzi, do roku 2015 žila v Praze a v současnosti v Trhovém Štěpánově. Má dvě děti, Tomáše a Kateřinu.