Ing. Jiří Janský

* 1935

  • „V roce 1966 v prosinci za mnou přišli z vedení podniku a prosili mě, abych vstoupil do strany. A já jsem šel, protože jsem tam měl kamarády, říkali si mladí komunisté. Já jsem tam šel s myšlenkou, že se to musí otočit, že to není možné, aby to šlo takhle dál. A že jediná cesta, jak jsem pochopil za těch svých 20 let života, je jen přes stranu. Tak jsem do té strany vstoupil s tou partou. Ale já jsem byl spíše ve vleku, protože mě trápily osobní věci, ale byl jsem v té partě. Ale když k nám přijely (vojska Varšavské smlouvy), tak jsme všichni odevzdali legitimaci a řekli, že vystupujeme ze strany."

  • „Byl jsem svědkem toho, jak se Němci vzdali v Praze. Podepsala se kapitulace německých jednotek. Ve středu města Kutlvašr z naší strany – s ním bylo podepsáno, že německá vojska se vzdávají pražskému povstání. Všechny německé jednotky, které byly pod nějakým dohledem, odpochodovaly po Plzeňské ulici pryč z Prahy. Měli osobní zbraně a U bílého beránka na křižovatce, kde byla hospoda U bílého beránka, museli všechny zbraně odevzdat a jen v mundúrech museli odpochodovat na Plzeň. Rudá armáda, to vím zase z Kobylis, kde jsem nějakou dobu bydlel, tak ta přijela od Kobylis do Prahy a Prahu osvobodili, až když tady žádné německé jednotky nebyly.“

  • „Zažil jsem něco, co se mnou dodnes otřáslo. Viděl jsem, jak nějaké německé zajatce vedli nějací RG… říkali jsme jim ‚rabovací garda‘. Ti vedli pěšky nějaké Němce. Možná to byli němečtí civilové. Vedli je po Plzeňské ulici směrem na Motol. Ti, co s nimi šli, to byli takoví ti nějací ozbrojenci RG. To ale nebyli vojáci, ty revoluční gardy, ale to byl podle mě nějaký dobytek, takoví lidi. Protože jsem byl svědkem toho, že asi tři nebo čtyři Němci zůstávali vzadu. Jeden z těch RG přiběhl a začal je pohánět. Tři z nich se zmohli a došli k tomu konvoji, ale ten čtvrtý už nemohl. A ten chlap vzal samopal a zastřelil ho na fleku. Padl tam na Plzeňské ulici a zbylí šli dál. To jsem viděl na vlastní oči a to se mnou jako s dítětem otřáslo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 24.02.2023

    (audio)
    délka: 02:54:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 28.02.2023

    (audio)
    délka: 02:29:57
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

50. léta? Domovnice nutila matku, aby jí prala prádlo

Jiří Janský, maturant
Jiří Janský, maturant
zdroj: pamětník

Ing. Jiří Janský se narodil 20. srpna 1935 v Praze. Jeho otec Václav Janský byl finančním úředníkem, maminka Jarmila, roz. Josívková, byla v domácnosti. Jiří prožil dětství a mládí v Praze Košířích, v místě zvaném Na Cibulce. Popisuje podrobně zážitky z války, zejména období Pražského povstání, kdy jeho otec bojoval na Hlavní poště, zatímco on s kluky běhal po ulicích. Vzpomíná na příchod Vlasovců, odchod Němců, i na to, jak se tzv. Revoluční gardy chovali k Němcům. Prošel tvrdou výchovou svého otce, který byl za první světové války na frontě, za první republiky strávil 4 roky na vojně a ačkoli měl odpor k armádě, převzal vojenský styl výchovy. Za války jeho otec schovával v kuchyni zbraně, které pak použil při bojích proti německým okupantům. Jiří Janský vystudoval francouzské gymnázium a v roce 1958 absolvoval ČVUT. Ve státním projektovém ústavu Projekta byl specialistou na vzduchotechniku a působil zde 34 let. V roce 1962 – 1963 byl na ročním pracovním pobytu v Egyptě. V roce 1966 vstoupil do strany, nechal se přesvědčit, že jedině skrz stranu bude možné změnit politický režim. V srpnu 1968, když vojska Varšavské smlouvy vtrhla do Československa, byl zrovna na měsíční poznávací cestě po Francii. Vystoupil z KSČ a byl sesazen z místa vedoucího. Na přelomu 70. a 80. let ovdověl a sám vychovával devítiletou dceru a osmiletého syna. V devadesátých letech se potřetí oženil a změnil i práci. Pracoval jako referent na finančním úřadu, v roce 2000 odešel do penze.