Ing. Arch. Dušana Janská

* 1945

  • „Já jsem měla problémy v podniku, v té Projektě. Vedle nás v domečku pronajali byt rodině Venezuelců, pán tady byl vyslancem, tedy na konzulátě. Měli dvě malé děti, paní byla plná energie a my jsme se spolu skamarádili. Došlo to ale tak daleko, že si mě zavolal vedoucí, co si to prý dovoluji, že se stýkám s diplomaty a to že nesmím. Jednou jsme je dokonce vzali na houby k Cukráku (vysílač), kde bylo nějaké zařízení, nám to ale bylo jedno. A vedoucí, co že si to prý dovoluju. Já jsem říkala, že nevím, proč bych se s nimi nemohla kamarádit. Ale cože si to dovoluju a že se s nimi nesmím dále stýkat. Zaměřili se na mě. Já jsem se tedy ptala, jestli když se s Venezuelci potkám a řeknou mi dobrý den, tak jestli smím odpovědět na pozdrav. Zkrátka byla jsem v hledáčku a měla jsem v podniku takovéto problémy.“

  • „Co pamatuji od dětství, byl otec odborným asistentem na vysoké škole na urbanismu. Byl tam ale jen do roku 1957, protože pak byly prověrky a on nebyl komunisty prověřený, takže ho vyhodili a on pak nemohl najít práci. Nakonec ho vzali v Agroprojetu, což není pro architekta nic zajímavého – dělat kravíny a vepříny. Ale musel nás nějak uživit.“

  • „Byla jsem v té době v Anglii, promítali nám tam, co se děje v Praze. Byli jsme možná lépe informovaní, než ti, co tam byli. Naši mi poslali dopis. Obávali se, že mi nedojde, tak ho poslali do Polska jejich známému, profesorovi urbanismu, a on to poslal mně, aby to bylo posláno z Polska. Naši mi psali, abych v Anglii zůstala. Já ale nechtěla, neměla jsem na to. Mě by to tam nebavilo. Tady je to daleko hezčí.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 13.03.2023

    (audio)
    délka: 02:04:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rodiče mi psali, abych na Západě zůstala. Já nechtěla

Dušana Janská
Dušana Janská
zdroj: pamětnice

Dušana Janská, roz. Minářová, se narodila 4. února 1945 v Praze do rodiny architekta - urbanisty Antonína Mináře. Vyrůstala s o pět let starším bratrem. Rodina žila v Praze na Spořilově. Otec se jako výtvarník za války podílel na tvorbě animovaných filmů, po válce kreslil i pro firmu Walta Disneyho. Učil na ČVUT urbanismus, v padesátých letech ale neprošel prověrkami a musel odejít, obstojné uplatnění v oboru našel až po delší době, končil v Krajském projektovém úřadu. Dušana Janská vystudovala gymnázium a poté architekturu na ČVUT. V srpnu 1968 byla zrovna na brigádě v Anglii, když Československo obsadila vojska Varšavské smlouvy. Rodiče jí tehdy napsali, aby emigrovala, ona se však vrátila. Jako architektka navrhovala obchodní domy, restaurace, sportovní i školní areály a svou práci měla velmi ráda. V první polovině 80. let vyprojektovala nadčasové družstevní řadové domky na Praze 5, v jednom z nich bydlí dodnes. V 80. letech pracovala pro firmu Projekta a byla sledována a prověřována Státní bezpečností (StB) kvůli přátelství se svými sousedy, rodinou vyslance z Venezuely. Začátkem 90. let se Projekta rozpadla a Dušana Janská nastoupila jako architektka v Útvaru hlavního architekta hl. města Prahy, pak několik let pracovala ve státní správě, kde měla na starosti posuzování a vydávání územních rozhodnutí, poslední rok působila v Památkové péči. Od roku 1991 je provdaná za Jiřího Janského, kterého poznala v Projektě.