Blanka Janoušková

* 1946

  • "Šedesátá léta bylo úžasné vydechnutí, protože všechno se najednou uvolnilo, mohlo se jezdit do ciziny. Jenom mě mrzelo, toužila jsem jít na vysokou školu, studovat architekturu, protože to se mi líbilo a souviselo to s nábytkem. Tak to samozřejmě komunisté pořád fungovali, že to teda nedopadlo. Ale jinak to bylo krásné. Jednak jsme byli mladí, byli jsme v tom nejlepším věku a všechno jsme prožívali naplno. A o to horší potom byla po příjezdu sovětských vojsk, našich bratrů, to byla darda. To všechny srazilo na kolena. V národě se najednou vzepjalo takové nadšení a všichni byli tak jako dohromady a všichni byli ochotní pracovat, co mohou, a všechno pro společnost. A tato darda společnost úplně rozložila. Ale úplně."

  • "A pak jsem došla do osmé třídy. Měli jsme třídní učitelku, byla to kovaná komunistka. A jednoho dne přišla dopoledne do třídy a říká: 'Tak kdo budete chtít dál studovat na střední škole, tak se postavte.' Tak jsem se taky postavila a ona mi řekla: 'Syrovátková, ty si sedni.' Pro mě to bylo prostě... od té doby jsem věděla, že komunisty fakt nenávidím, protože jsem byla premiant třídy, samé jedničky, chtěla jsem studovat a oni prostě... nejede přes to vlak. Takže jsem zůstala do deváté třídy, to ještě byla taková novinka, že se mohlo zůstat ještě v deváté třídě, a pak mi nabízeli, že jedině co teda přimhouří obě oči, že se můžu jít učit kadeřnicí. O to byl docela zájem, protože ty vydělávaly hodně peněz na diškrecích. Já jsem byla strašně zoufalá, protože jsem hezky kreslila a chtěla jsem studovat nějaký umělecký obor. Rok předtím jsem se hlásila na grafickou, no tak to samozřejmě nevyšlo. A z deváté třídy se za mě pak už přimlouvali všichni ostatní kantoři, tatínkův šéf přišel, také se přimlouval. Tak se mi nakonec podařilo s odřenýma ušima dostat na střední umělecko-průmyslovou školu, takže jsem byla v sedmém nebi."

  • "Můj otec byl letecký konstruktér, pracoval na letišti. A v roce 1939, když přišli Němci, obsadili všechna letiště a jiná strategická místa a všechny Čechy z letiště vyhodili. Můj tatínek měl předtím docela slavnou sportovní kariéru, závodil v kanoistice na double kánoi, dokonce vyhrál v roce 1936 v Berlíně zlatou medaili se svým přítelem Janem Brzákem. A když skončil závodní kariéru, to bylo v roce 1936, tak ještě odjel na dva roky do Švédska trénovat. A když se vrátil, přišli Němci a on byl nezaměstnaný. Nevěděl co, tak se pustil do výstavby závodních kanoí pro své přátele. Protože byl strojař, tak to uměl, uměl si to navrhnout. Docela se mu dařilo, pak mu někdo řekl, proč si neudělá živnostenský list, tak si zařídil živnostenský list. A během Protektorátu vybudoval docela slušnou firmu na výrobu lyží a lodí."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praze, 23.04.2025

    (audio)
    délka: 58:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Umělecká škola byla jako ostrůvek svobody v době komunismu

Blanka Janoušková coby mladé děvče
Blanka Janoušková coby mladé děvče
zdroj: Archiv Blanky Janouškové

Blanka Janoušková, za svobodna Syrovátková, se narodila 16. února roku 1946. Jejím tatínkem byl úspěšný český a československý kanoista Vladimír Syrovátka, kterému komunistický režim po roce 1948 zabavil úspěšnou firmu na výrobu lyží a lodí. Ona sama vystudovala střední uměleckoprůmyslovou školu a stala se interiérovou designérkou, tomuto oboru se věnovala celý profesní život. Po rodičovské v roce 1972 nastoupila do Pražského projektového ústavu, pracovala mimo jiné i pro Agrobanku. V důchodu se vrátila k veslování, sport byl ale součástí jejího celého života. Její syn byl jedním ze studentských vůdců Sametové revoluce. V roce 2025 žila v Praze.