„No, potom během půlhodiny, to mělo ještě asi kilometr nebo tři čtvrtě kilometru. Byly tam natažené dráty, možná jsem o něco škrtnul a zazvonilo jim to.“ – „Jak vás chytli?“ – „Svítilo se z několika stran na mě, nějaké ty silné baterky. A: ,Stůj! Ruce vzhůru!‘ A v tu chvíli jsem zareagoval na to, že někdo natáhl zbraň. A to slyšíte, to byla šestapadesátka samopal. Takže mi bylo jasné, že právě odjistil zbraň a: ,Klekněte si!‘ A tak dále. A já říkám: ,Prát se nebudu.‘ To vím, že jsem neměl šanci.“
„V den mého útěku jsme běhali v maskách po parketu. Říkali jsme tomu parket, ale byl to buzerák. No a v tom běhu mi asi prdlo v bedně, sundal jsem ze sebe masku – v tom se nedalo běhat – přeskočil jsem plot a utekl jsem. Šel jsem – neboť jsem věděl, kde je čára, okolí jsem tam znal – podle Dunaje a tam stály dvě holky, čekaly na vojáky. To už bylo na druhých kasárnách, pohraničních. No, a asi po půl hodině mě zatkli. Bylo to přímo na hranicích, chybělo mi pár metrů...“
František Innemann se narodil 29. prosince 1947 ve Františkových Lázních Anně a Františku Innemannovým. Kvůli nepříliš stabilnímu rodinnému zázemí vystřídal v dětství vícero adres i škol. Po základní škole – v první polovině šedesátých let – se učil elektrikářem ve Vlašimi, po přibližně roce a půl ale studií zanechal a nastoupil do práce v chemické fabrice Spolana v Neratovicích. V říjnu 1968 rukoval na vojnu do pohraniční bratislavské Petržalky. Po půlroce se kvůli přetrvávající vojenské šikaně a ponižování rozhodl ze služby utéct a ilegálně překročit nedaleké hranice s Rakouskem. Při pokusu o emigraci jej chytili a následně odsoudili ke 14 měsícům za zběhnutí do ciziny (§283). Část trestu si odseděl ve slovenské Ilavě, zbytek na plzeňských Borech. Po propuštění z vězení pracoval na různých manuálních pozicích. V roce 1977 podepsal Prohlášení Charty 77, chartistické texty pak i samizdatově množil a šířil. Během sametové revoluce ve Vlašimi zakládal Občanské fórum (OF) a následně působil jako zastupitel za OF v Benešově. V roce 2025 žil František Innemann ve středočeských Chotýšanech.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
