„Moje nejbližší velení bylo v Jablonci, kam jsem šel a říkal jsem jim, že potřebuji propustku. A povídal jim, že si už raději přihlásím potravinové lístky v protektorátu. A jeden z nich na velitelství se hned do mne pustil: ,Tak vy říkáte, že je to prohrané, vůdce ještě neřekl k tomu svý, no to teda uvidíte.‘ Říct to takhle otevřeně, to stálo krk. Říkal jsem si: ,Je takovej blbec? Ale co, třeba za čtrnáct dní bude konec války. Udělal jsi blbost, musíš pryč.‘ A tak se svým kufříčkem jsem to natáhl přes Černou Studnici, přeběhl jsem hranici nad Železným Brodem, šel jsem přes Železný Brod, Rovensko a ráno jsem došel do Jičína.“
„Řekl jsem jim: ,Prichodiť paravaja milicia.‘ (Přijde ruské polní četnictvo.) Strašně se ho báli. Polní policie si s nimi totiž nijak nehrála. A tak Rusové naskákali na auto, ale nadávali a já jsem měl belgickou pistoli a pro jistotu maďarský ruční granát, který jsem vytáhl a odjistil, když byl u jejich auta. Kdyby po něm vystřelili, tak by jim to roztrhalo kolo u auta, a tak jim nezbylo nic jiného než odjet. Stačil jsem ještě odskočit za strom a udělat pohyb, jako když to chci hodit, a tak oni přidali. Ale teď co s tím granátem, nakonec jsem ho hodil do zámecké zahrádky. Mrkev a ostatní zelenina vylétla. Pak přišel hrabě Ledebour, největší honorace. Děkoval mi. Dvě jeho dcery měly skrýše v seně, vylezly ven a ta mladší mne poznala a povídá: ,My dva už jsme se viděli.‘ (Potkali se, když Stanislav Hylmar byl v Reichu na nucených pracech a dělal instalatérskou údržbu v jednom německém dívčím sanatoriu.)“
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
AI asistent Paměti národa Probádá tisíce příběhů pamětníků
Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.
Stanislav Hylmar-Pirát se narodil 12. července 1920 v Jičíně do řemeslnické rodiny. Od dětství byl členem skautského oddílu, se kterým se např. zúčastnil jamboree slovanských skautů v roce 1931. Před válkou ztratil oba rodiče a jeho bratr se ujal živnosti. V roce 1938 se Pirát dobrovolně přihlásil k odvodu na vojnu a v březnu 1939 prožije v bratislavských kasárnách vznik Slovenského štátu. Poté je demobilizován a věnuje se studiím na střední škole, ale v roce 1942 je totálně nasazen. Z nuceného nasazení utekl v dubnu 1945 a poté se skrýval v jeskyni na Prachově, kterou skauti před válkou používali jako klubovnu. Stal se vůdcem partyzánské odbojové skupiny Milíčeves. Po válce musel jako příslušník SNB řešit incident s rabujícími Rusy v zámku v Telnici nad Labem. Pak se živil jako projektant instalatérských rozvodů průmyslových podniků. Oženil se, má dvě děti. Jeho bratr Václav byl v roce 1959 odsouzen za „pobuřování a podvracení republiky“ na 27 měsíců. Do vězení se jeho bratr vrátil v roce 1968, ale 9. března 1968 umírá na mozkovou mrtvici poté, co byl převezen z vazby do nemocnice. Pamětník byl nositelem skautských vyznamenání i ocenění města Jičína. Zemřel 11. června roku 2019.
Vedl jsem pod firmou ČSTV skupinu 27 cyklistů okolo Německa; fotka je z roku 1961 na nejsevernějším bodě Německa-CAP ARKONA na Rujaně; se mnou je Joska Bučina, který byl po mě v Jičíně střediskovým skautským vedoucím
Vedl jsem pod firmou ČSTV skupinu 27 cyklistů okolo Německa; fotka je z roku 1961 na nejsevernějším bodě Německa-CAP ARKONA na Rujaně; se mnou je Joska Bučina, který byl po mě v Jičíně střediskovým skautským vedoucím
Kasárna Bratislava těsně před vznikem Slovenského štátu: Stanislav Hylmar-Pirát stojí úplně vlevo: "Naše světnice s poručíkem Šťastným (Čech)". Pravděpodobně vyfoceno 2. 3. 1939.
Kasárna Bratislava těsně před vznikem Slovenského štátu: Stanislav Hylmar-Pirát stojí úplně vlevo: "Naše světnice s poručíkem Šťastným (Čech)". Pravděpodobně vyfoceno 2. 3. 1939.
Jičínská vlčata pozorují orloj: Jamboree slovanských skautů v roce 1931 (soukromý archiv Jana Vally); Já jsem třetí zleva, prvý zleva Vašek Sedlák, poslední zprava Odvárko/Odvárka, ostatní nepoznávám, skauti v kloboucích=náhodní diváci
Jičínská vlčata pozorují orloj: Jamboree slovanských skautů v roce 1931 (soukromý archiv Jana Vally); Já jsem třetí zleva, prvý zleva Vašek Sedlák, poslední zprava Odvárko/Odvárka, ostatní nepoznávám, skauti v kloboucích=náhodní diváci
Jičínská vlčata na Jamboree slovanských skautů v roce 1931 nebo v Jičíně na školním hřišti (soukromý archiv Jana Vally); součástí předepsané výbavy účastníků byla jak vidno novinka-kecky
Jičínská vlčata na Jamboree slovanských skautů v roce 1931 nebo v Jičíně na školním hřišti (soukromý archiv Jana Vally); součástí předepsané výbavy účastníků byla jak vidno novinka-kecky
Jičín 10. 7. 1947: Zcela náhodná zakázka naší firmy z Jablonce. Já jsem v pozadí, montoval jsem rozvodné potrubí. Ve středu je montér dodavatele kotle a vlevo je kolega B. Novotný, montér zdravotní techniky.
Jičín 10. 7. 1947: Zcela náhodná zakázka naší firmy z Jablonce. Já jsem v pozadí, montoval jsem rozvodné potrubí. Ve středu je montér dodavatele kotle a vlevo je kolega B. Novotný, montér zdravotní techniky.
Slovanské jamboree 1931 v Praze - tábor jičínských skautů s malovanými jutovými podsadami; zcela vlevo snad Sláva Řehák, s lasem točí krinolínu Miroslav Špot
Slovanské jamboree 1931 v Praze - tábor jičínských skautů s malovanými jutovými podsadami; zcela vlevo snad Sláva Řehák, s lasem točí krinolínu Miroslav Špot
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
