vojín Stanislav Hylmar

* 1920  

  • „Moje nejbližší velení bylo v Jablonci, kam jsem šel a říkal jsem jim, že potřebuji propustku. A povídal jim, že si už raději přihlásím potravinové lístky v protektorátu. A jeden z nich na velitelství se hned do mne pustil: ,Tak vy říkáte, že je to prohrané, vůdce ještě neřekl k tomu svý, no to teda uvidíte.‘ Říct to takhle otevřeně, to stálo krk. Říkal jsem si: ,Je takovej blbec? Ale co, třeba za čtrnáct dní bude konec války. Udělal jsi blbost, musíš pryč.‘ A tak se svým kufříčkem jsem to natáhl přes Černou Studnici, přeběhl jsem hranici nad Železným Brodem, šel jsem přes Železný Brod, Rovensko a ráno jsem došel do Jičína.“

  • „Řekl jsem jim: ,Prichodiť paravaja milicia.‘ (Přijde ruské polní četnictvo.) Strašně se ho báli. Polní policie si s nimi totiž nijak nehrála. A tak Rusové naskákali na auto, ale nadávali a já jsem měl belgickou pistoli a pro jistotu maďarský ruční granát, který jsem vytáhl a odjistil, když byl u jejich auta. Kdyby po něm vystřelili, tak by jim to roztrhalo kolo u auta, a tak jim nezbylo nic jiného než odjet. Stačil jsem ještě odskočit za strom a udělat pohyb, jako když to chci hodit, a tak oni přidali. Ale teď co s tím granátem, nakonec jsem ho hodil do zámecké zahrádky. Mrkev a ostatní zelenina vylétla. Pak přišel hrabě Ledebour, největší honorace. Děkoval mi. Dvě jeho dcery měly skrýše v seně, vylezly ven a ta mladší mne poznala a povídá: ,My dva už jsme se viděli.‘ (Potkali se, když Stanislav Hylmar byl v Reichu na nucených pracech a dělal instalatérskou údržbu v jednom německém dívčím sanatoriu.)“

  • „Když tady projížděli sovětští vojáci, tak stál houf lidí. Se třemi hochy ze skautu jsme nahnali lidi, aby se přesunuli, a ti vojáci pak jeli jinam.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jičín, 13.03.2012

    (audio)
    délka: 12:28:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Skautské století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Skautský pásek jsem nosil pořád. Během Totaleinsatz v Reichu i v dobách, kdy skaut zakázali komunisté

fotografie z členské skautské legitimace Stanislava Hylmara-Piráta
fotografie z členské skautské legitimace Stanislava Hylmara-Piráta
zdroj: vyfotografováno při návštěvě pamětníka

Stanislav Hylmar-Pirát se narodil 12. července 1920 v Jičíně do řemeslnické rodiny. Od dětství byl členem skautského oddílu, se kterým se např. zúčastnil jamboree slovanských skautů v roce 1931. Před válkou ztratil oba rodiče a jeho bratr se ujal živnosti. V roce 1938 se Pirát dobrovolně přihlásil k odvodu na vojnu a v březnu 1939 prožije v bratislavských kasárnách vznik Slovenského štátu. Poté je demobilizován a věnuje se studiím na střední škole, ale v roce 1942 je totálně nasazen. Z nuceného nasazení utekl v dubnu 1945 a poté se skrýval v jeskyni na Prachově, kterou skauti před válkou používali jako klubovnu. Stal se vůdcem partyzánské odbojové skupiny Milíčeves. Po válce musel jako příslušník SNB řešit incident s rabujícími Rusy v zámku v Telnici nad Labem. Pak se živil jako projektant instalatérských rozvodů průmyslových podniků. Oženil se, má dvě děti. Jeho bratr Václav byl v roce 1959 odsouzen za „pobuřování a podvracení republiky“ na 27 měsíců. Do vězení se jeho bratr vrátil v roce 1968, ale 9. března 1968 umírá na mozkovou mrtvici poté, co byl převezen z vazby do nemocnice. Pamětník je nositelem skautských vyznamenání i ocenění města Jičína.