Richard Husch

* 1930  

  • "Tatínek přišel nějak kolem půlnoci, šel domů, tam bydleli u nás po těch Wernerových Petržálkovi, rozmluvili mu, aby za námi do Bělé chodil, že stejně spíme. Tam ho nechali vyspat na kanapi, otec si lehl, za chvíli přišli hroubovičtí občané, Krejčí vyrazil tatínkovi zub, jak ho budil, a odvedli ho do Wernerovy továrny do koupelny, kde ho věznili až do toho 9. května, kdy ho odvedli na sál. Tam ho mučili, nejdříve mu zapálili vlasy a pak ho týrali. Nejdřív si musel zout boty, protože prý je už nebude potřebovat, ty si hned na místě zabral Josef Konrád. A pak tatínka mučili, odtáhli ho před hospodu a tam ho zastřelili. No, zastřelili - zatáhli ho do takzvaného protileteckého krytu a tam přišel k sobě a tam ho místní občané dotloukali."

  • "Nejdřív šel tatínek, samozřejmě. Šel toho 26. 7. na moje narozeniny, doprovázel jsem ho do Pardubic. A maminka šla v říjnu, nevím kolikátého, s tím nikdo nepočítal. Firmu zatím vedla paní Černohorská z Bělé, která se starala o firmu a nás čtyři. Nejmladší sestře byly tři roky. Paní byla bezdětná. A po válce si na to nikdo nevzpomněl, aby ji pochválil. Někde, když to čtu v novinách, rozhlase, v televizi to je, jak ty lidi neodměňují, ale uznávají, tehdy si na ni nikdo ani nevzpomněl, možná že jí to měli dokonce za zlé."

  • "Když Němci zabrali pohraničí, když přišla pošta řídícímu, tak přišel do třídy a řekl: 'Seber si tašku a mazej domů, Němci nesmí chodit do školy!' Za půl roku, když Němci zabrali celé Československo, ten samý řídící přišel a řekl: 'Vem si tašku, Židi nesmí chodit do školy!'"

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 12.06.2019

    (audio)
    délka: 01:30:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Než tátu začali mučit, tak mu řekli, ať si sundá boty, že ty už nebude potřebovat

Richard Husch, vojenská služba
Richard Husch, vojenská služba
zdroj: archiv pamětníka

Richard Husch se narodil 26. července 1930 do smíšeného manželství. Matka Hedvika, rozená Weissová, pocházela z židovské rodiny z Kameniček, otec Johann Husch byl maďarský Němec. Rodiče vedli v Hroubovicích u Skutče, kde rodina žila, firmu ručního vyšívání. Sjednávali zakázky a vozili je po okolních vesnicích ženám - šičkám. Po německé okupaci byl na Johanna Husche vyvíjen nátlak, aby se se svou židovskou ženou rozvedl. Neudělal to. Ženu Hedviku tak zachránil od transportu do koncentračního tábora. Přesto skončili oba v roce 1944 v internaci, matka na shromaždišti v Praze na Hagiboru, otec nastoupil do pracovního tábora v Bystřici u Benešova. Jejich čtyři děti (Richard a tři mladší sestry) zůstaly v Hroubovicích samy a starala se o ně sekretářka, paní Černohorská. Po konci války se Johann Husch vrátil do Hroubovic, byl ale okamžitě zajat místními partyzány, mučen a 11. května roku 1945 zavražděn. Rodině Huschových zabavili majetek a dům, ve kterém se usídlil národní výbor. Matka Hedvika se po letech domohla vyšetřování a exhumace. Některé z viníků odsoudili, ale k jejich potrestání nedošlo. Huschovi měli i nadále velké problémy. Richard ani jeho sestry nemohli studovat a s velkými problémy sháněli zaměstnání. Richard nakonec zakotvil v JZD Chroustovice, kde k práci dostal i byt. Oženil se a měl dvě děti. V současnosti žije v domě s pečovatelskou službou v Luži. Celý život se snaží o očistu otcova jména a navrácení rodinného majetku.