Markéta Hrbková

* 1961

  • „Ten Revolver Revue, dát to dohromady přes ty cyklostyly, potom už byl xerox, tak přes xerox, to nebylo úplně jednoduché, to byly hodiny a hodiny práce, to není jako dneska, když to dáš do počítače a ono ti to vyjede z tiskárny, tam se i jen tou technickou přípravou strávilo obrovské množství času a samozřejmě pak také tím dáváním dohromady.“

  • „Vím, že mě jednou odvezli a chvíli mě vyslýchali tak jako vždycky, a pak tam přišli nějací dva další estébáci, které jsem neznala, a ti tvrdili, že mě obviní a zavřou za to, že prodávám nějaké hodinky, jako vekslačku. Tak se mnou sepsali protokol a já jsem jim to věřila. Nechali mě v tom ještě čtrnáct dní a já jsem pak viděla, že kecali. Ale to jsem měla strach, pamatuju si, že největší strach jsem měla z toho, že jim to lidé uvěří, že já půjdu do kriminálu za takovou absurditu a nikomu nedokážu, že to tak není. To vím, že jsem prožívala hodně.“

  • „My jsme v tom jeli všichni, všichni lidi kolem mě. Text (Charty 77) jsem znala, už to bylo dva roky venku, věděla jsem, o co jde, už jsem v tom celým jela, takže už to bylo jedno, nebyl to (podpis) nějaký oficiální krok, žádná velká změna se tím věru nekonala.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 29.03.2014

    (audio)
    délka: 02:04:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Obranou proti falši ve světě je sebeuvědomění a osobní zodpovědnost za svět, ve kterém žiju

Portrét 2
Portrét 2
zdroj: Archiv Markéty Hrbkové

Markéta Hrbková se narodila 13. října 1961 v Praze. Je dcerou Mojmíra Hrbka, žáka filozofa Patočky, a Ruth Hrbkové, rozené Strassové. S rodiči strávila tři roky v Anglii. Po vyloučení z gymnázia večerně vystudovala obor knihovnice. Byla sledována Státní bezpečností, podepsala Chartu 77. Koncem 80. let studovala bohemistiku na „podzemní univerzitě“. Jejími vyučujícími byli profesoři, kteří nesměli působit na Univerzitě Karlově, zkoušky se skládaly písemně a udílení titulu zaštiťovala Cambridgeská univerzita. Po revoluci působila jako překladatelka a pedagožka. Je autorkou tří básnických sbírek.