Jaroslav Hrbáč

* 1937

  • "To byly ty prověrky, rozumíš? My jsme jednak nesouhlasili se vstupem ruských vojsk. Šli jsme třeba v šedesátém devátém roce pěšky do fabriky, to byla tenkrát ta výzva. A běžně, když byla výrobní porada za měsíc nebo tak, tak vždycky takoví ti kariéristé, kteří se chtěli dostat na ty funkce, kteří vstoupili do strany nebo byli ve straně, tak s nimi jsme vždycky automaticky byli v konfliktu. Tak to pomalu gradovalo. Potom, po sedmdesátém roce, začaly ty tvrdé prověrky podle vládního usnesení. A to už tam byl zástupce odboru. Teď tam byl předseda strany, předseda komise, předseda stranické z té skupiny a kladli takové otázky. Pokud jsi nesouhlasil, tak buď ponechat ve funkci, nebo stáhnout z funkce o třídu níž."

  • "Na tom řízení výroby, to byla jako generace mladá, já jsem byl tenkrát třicátník a oni to už byli tak pět, šest nebo deset roků před důchodem, tak ti jako vládli. Když přišlo takzvané pražské jaro, ano, tak vyloženě podněcovali. Máte svobodu, tak si můžete říct, co chcete, a podobně. Já jsem vždycky na to řekl: 'Prosím vás, buďte tak laskav, ano, my nejsme žádní tací, že si s námi budete mávat, jak chcete. A i když je demokracie, tak demokracie ano, každopádně ale ne že vy budete takto jednat s lidmi,' a podobně. Takže já jsem se řezal, i když to byl předseda krajské organizace, zkrátka horňácký rebel."

  • "Veškerá perspektiva pro mě nebyla žádná. Takto se mnou tenkrát škaredě cvičili. Zkrátka, když mě chtěl někdo třeba vzít, dejme tomu na dílnu nebo jako na mistra nebo nedejbože dílovedoucího, to by byla vyšší funkce, tak vždycky jedna organizace řekla: 'Ano, my ho chceme, my ho vezmeme,' ale ti, co mě tam měli pustit, tak ti řekli: 'Ne.' Takže já jsem opravdu musel dělat furt to, co jsem dělal, akorát v té nižší třídě. Tak si se mnou pinkali, jak zkrátka potřebovali. Tenkrát, potom to už byly nové kádry... Potom za pár roků mě potkalo štěstí, že někdy až v roce 1981 za mnou zašel, to tenkrát byly takzvané nomenklaturní kádry, a došel za mnou jeden ten kádr, nebudu jmenovat, jestli bych mu neporadil, když dělá diplomku, jestli bych mu neřekl zas něco o řízení výroby."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 06.05.2021

    (audio)
    délka: 01:57:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Po roce 1968 už jsem neměl žádnou perspektivu

Jaroslav Hrbáč, 1960
Jaroslav Hrbáč, 1960
zdroj: Archiv pamětníka

Jaroslav Hrbáč se narodil 11. srpna 1937 jako nejmladší ze tří sourozenců v Hrubé Vrbce, kde absolvoval první stupeň základní školy. Rodiče byli drobní zemědělci. V nedalekém Uherském Brodě se vyučil strojním zámečníkem. Jeho rodná obec byla osvobozena rumunskou armádou. Pamětník vzpomíná na kolektivizaci, která jako první postihla v obci velké sedláky. Jeho rodiče vstoupili do družstva okolo roku 1960. Na začátku šedesátých let pamětník vstoupil do KSČ s přesvědčením, že by ve straně mohl on a další mladí lidé něco změnit. Ze strany vystoupil po srpnové okupaci 1968. Tento krok pro něj měl také pracovní důsledky, kdy mu byl znemožněn jakýkoli kariérní vzestup, což trvalo až do osmdesátých let. Po sametové revoluci se z něj stal ředitel výroby, což vnímal jako určitou satisfakci. Jaroslav Hrbáč pochází z rodiny muzikantů a folklor jej doprovázel po celý život. Na konci padesátých let vyhrál celostátní hudební soutěž. V roce 2021 žil v Uherském Brodě.