Milan Hrabal

"Město Varnsdorf je vlastně obklopeno ze tří stran Německem, pouze na jih máme cestu volnou do Čech, abych to tak poeticky nebo lyricky řekl. Kolem celého Varnsdorfu byla oranice s oplocením, prostě hranice, tak jako jsou mezi zeměmi, které spolu nerady sousedí. V některých místech, kde domy sousedí, německé a české, tak tam byla oranice těsně za domy, ale například pod Špičákem a podobně, tam, kde byl les, tak ty hranice byly na českém území i 500 metrů uvnitř. V létě, na jeden den, na jedno dopoledne, se hranice otevíraly, vjezd přes hranici, a občané – nevím, jestli byli vybíráni, ale vím, že jsem tam s tátou byl na borůvkách. Takže to byl český les, ale vlastně už za těmi ploty."

„Mám konkrétní zážitek z roku 1968. K nám do Varnsdorfu žádná vojska nepřijela. Bydlíme v místě, kde téměř vidíme na zelenou hranici, která propojuje restauraci Hrádek se Špičákem. Bylo to oblíbené místo, kde se v určitých dobách přecházelo. Souvisí to s tím, že je zde nezalesněný prostor, a tam někde na svahu stála tehdy vojenská auta, lidově se jim říkalo kačeny. Byly to rozhlasové vozy s tlampači. Tehdy nám do Varnsdorfu pouštěli vysílání rádia Vltava. Ti, kdož si tu dobu pamatují, tak vědí, že Československý rozhlas v té době nevysílal, byl obsazený a redakce rozpuštěny. Existovalo ale toto vysílání, údajně vysílané z Berlína, a aby mohlo být vysíláno česky, tak dostal rozkaz jeden z hlasatelů lužickosrbského rozhlasu a češtinou, která měla německý akcent, říkal: ‚Vysílá rádio Vltava.‘ A pokračoval v sovětském diktovaném obsahu. To trvalo asi jeden, dva nebo tři dny.“