Ing. Ondřej Hrab

* 1952

  • "Herce Ladislava Chudíka poslali z Bratislavy, aby promluvil na Václavském náměstí. Když ale přišel do Laterny Magiky, kde sídlilo Občanské fórum, tak ho poslali pryč s tím, že už je domluvený jiný slovenský herec. Ladislav Chudík si přišel stěžovat do Divadelního ústavu, protože se znal s ředitelem. Bylo nutné ho poslat zpět do Laterny Magiky, protože samozřejmě, když promluví doktor Sova z Nemocnice na kraji města na Václavském náměstí k lidu, tak je to víc než deset disidentů. Takže jsem ho odvedl zpět do Laterny Magiky a podařilo se mi probojovat až k Václavu Havlovi a Václav okamžitě pochopil, o co jde. Ladislav Chudík nakonec promluvil na Václavském náměstí."

  • "V roce 1986 se podařilo HaDivadlu vyjet na Expo do Vancouveru, kde jsme všichni strávili půl roku. Byla to trošičku známka jakéhosi uvolnění, protože celý pavilon, kde jsme působili jako animátoři, dělali umělci, kteří byli v Československu tehdy zakázaní. Ať už to byl Michal Kocáb, nebo Kurt Gebauer a další. Tehdy nám nějak povolili cestu a byl to obrovský zážitek a zkušenost. Přestože tam člověk působil půl roku jenom za diety, i tak to bylo skvělé."

  • "Máti [historičku Libuši Hrabovou] vyhodili komunisté z univerzity a nemohla učit. Naštěstí, protože byla mezi prvními, mohla zůstat alespoň v univerzitní knihovně. Plat měla samozřejmě poloviční, než když učila jako docentka. Alespoň zůstala v adekvátním prostředí. Pak si někdo stěžoval, že pracuje na informační službě a stýká se s lidmi. Proto ji uklidili do meziknihovní výpůjční služby, aby ji nikdo neviděl a takto strávila 20 let, než se mohla vrátit zpět na univerzitu. Otec měl ZTP, protože jsme se vybourali na motorce, takže ho nemohli vyhodit úplně. Uklidili ho do nějakého kabinetu, aby se s nikým nestýkal. Strávil normalizaci na podřadném místě, a když se vrátil [v roce 1989], založil znovu katedru filozofie."

  • "Do příjezdu bylo zasvěceno asi jen pět lidí. Ale ve smluvený čas na Staroměstském náměstí The Living Theatre nepřijeli. Čekali jsme v bytě u Niny Vangeli a už nám bylo jasné, že je zatkli na hranicích, anebo si část lidí myslela, že jsem si to celé vymyslel. Najednou zazvonil telefon, že jsou v Praze. Hned jsme za nimi vyrazili a teprve v ten moment jsme začali telefonovat lidem [divákům]. Nemohli jsme jim říct, kde to bude, takže se scházeli na různých domluvených místech. Tam je teprve těch pár zasvěcených lidí nasměrovalo do hospody Na Ořechovce. Přijeli lidé z Bratislavy, z Brna, přes noc sedli do vlaku a přijeli. Ořechovka byla plná. Přišlo asi 200 lidí."

  • "Jedna z největších blbostí, kterou jsem kdy slyšel, bylo ve chvíli, kdy přijel George Bush do Prahy a říkal nám, že jsme konečně získali demokracii. My jsme žádnou demokracii nezískali, my jsme k ní pouze vykročili. Demokracie se musí stále budovat, vyvíjet a strážit. My se musíme stále ptát a chránit ji od nebezpečí, které ji neustále ohrožuje."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 17.09.2021

    (audio)
    délka: 01:24:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 29.10.2021

    (audio)
    délka: 59:40
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Divadlo zkoumá demokracii jako v laboratoři

Ondřej Hrab objektivem japonského tanečníka a herce Mina Tanaky, 1984
Ondřej Hrab objektivem japonského tanečníka a herce Mina Tanaky, 1984
zdroj: Archiv Ondřeje Hraba

Ondřej Hrab se narodil 26. července 1952 v Olomouci do rodiny vysokoškolských pedagogů Libuše a Svatopluka Hrabových. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy komunisté zakázali rodičům učit. Sám ve svých 16 letech považoval invazi za zmařené naděje. O rok později se účastnil pohřbu Jana Palacha. Po maturitě si z kádrových důvodů nemohl vybrat obor dle svého uvážení. V roce 1970 nastoupil na Vysokou školu ekonomickou (VŠE), kde se dostal k sociologii. Jeho mladší sestra se za normalizace už na vysokou školu vůbec nedostala a provdala se do Holandska, kde mohla studovat. V roce 1976 vyjel s přáteli do Polska, kde viděl iniciační představení skupiny Bread and Puppet a o rok později během návštěvy sestry zhlédl slavné představení Einstein on the Beach hudebníka Philipa Glasse. Rozhodl se, že podobná představení přiveze, i přes nebezpečí, do Prahy. Od poloviny sedmdesátých let byl aktivní v nekonformních kulturních aktivitách. V letech 1985–1987 byl dramaturgem a managerem brněnského HaDivadla. Inicioval a tajně organizoval konspirační vystoupení zahraničních umělců The Living Theatre nebo taneční performance Mina Tanaky. Během sametové revoluce 1989 organizoval z Divadelního ústavu výjezdy známých herců do měst, kde přednášeli o pádu komunismu a nástupu demokracie. V roce 1991 založil Divadlo Archa, které vedl až do roku 2023. Zaměřil se na dokumentární a sociální divadlo.