Miloš Houdek

* 1944

  • „Přišel 17. listopad a v Kolíně vystavoval, asi měsíc předtím jsem to musel dát jako výstavní program, Joska Skalník, který si chtěl vystavit ve svém rodném městě Kolíně. A dal si datum 17. listopadu 1989.“ – „Jako otevření té výstavy?“ – „Té výstavy, ano. Když se blížil ten datum, tak najednou ten den 17. listopadu, kdy v Praze byl ten známý studentský průvod na Národní třídě, ten fyzický útok a masakr těch studentů, tak v tu dobu v 18 hodin, kdy se konal tenhle poprask, tak Joska Skalník vystavoval v Malé galerii a říkal: 'V Praze něco bude.' A skutečně byla tahle veliká akce. Mnoho měsíců potom později jsem se dozvěděl, že v tu dobu se u něj (Josky Skalníka), v jeho ateliéru, který opustil do Kolína, ukrýval prezident Václav Havel.“

  • „Blížil se závěr osmdesátých let a jednou, když jsem byl v Kojicích na setkání s Davidem Vávrou, oni měli divadlo Sklep, tak jsem si všiml, a bylo to na jaře v osmdesátém devátém [následně upřesněno na jaro 1988], že ti funkcionáři komunističtí, kteří tam byli, kroutili hlavou, co to ten David Vávra a divadlo Sklep vyvádí. Jak se baví svobodně, volně, což nikdy předtím nebylo! Praha přeci jen, pražské kulturně-umělecké prostředí v tu dobu zesílilo a pomocí divadla Sklep například působilo naprosto svěže a svobodně. Vzpomněl jsem si na ten konec šedesátých let, kdy jsem byl v Praze, a říkal jsem si, oni vytvořili takovou atmosféru jako byla na konci šedesátých let. Něco se v té lidské společnosti posouvá a musím ještě více a přesněji vnímat, co se to v té lidské společnosti udává, protože Davidovi Vávrovi a té jeho skupině prošlo to, co by v sedmdesátých letech vůbec, vůbec nebylo možné.“

  • „Bylo jednadvacátého srpna a já jsem si od staršího bratra půjčil kolo – favorita, cestovního favorita, chloubu svého staršího bratra. Zajel jsem s ním do zaměstnání a měl jsem hlad. Tak jsem šel na polívku k Černému koni, to bylo na té výpadovce mezi Prahou, Kutnou Horou a Čáslaví. Teď tam jezdily kolony všelijaké techniky a všeho možného. Lidi v té hospodě byli úplně napnutí, co se to všechno stalo a co se bude dít. Já v tom psychickém pohybu, který byl obrovský, jsem to kolo tam nechal, nechtíc jsem ho nezamkl a říkal jsem si – rychle sním polévku a vyjedu zpátky ho bratrovi vrátit. Tak jsem snědl polévku, rychle jsem zaplatil, vyjdu ven a kolo nikde. Nějaký bambula v té těžké situaci to kolo ukradl.“

  • „To vyšlo rozkazem, že se má modernizovat kladenská vojenská knihovna, a že všechny svazky, které se nepůjčovaly, myslím, že to bylo více jak pět let, se mohou vyřadit, vyškrtnout, přelepit a na jejich místo zakoupit, za ty dva tisíce zhruba, novou současnou českou literaturu a i světovou. Tak jsem zajásal a škrtal jsem Stalinovy spisy a vpisoval jsem Hrabalovy spisy, škrtal jsem Lenina, ty spisy, které nebyly půjčované více než pět let, to jsem měl nařízený! Tak jsem škrtal Lenina a doplňoval jsem to americkou lidovou poesií, která tehdy vycházela, americkou černošskou poesií, českými spisovateli – Škvorecký, Hrabal, Páral, co vycházelo v tehdejší době. V šedesátém pátém roce jsem to doplňoval: Jack Kerouac - Říjen v železniční zemi, Robinson Jeffers…, prostě moderní současná světová literatura a najednou byla v Kladně v knihovně, kde jsem pobýval, kde jsem sloužil.“

  • „Když byla měnová reforma, tak maminka zapomněla v nějaké knížce pár peněz tehdejší první měny, ještě těsně po válce, na kterých byl ještě Masaryk a Štefánik, a poslala mne do České spořitelny u kolínského Savoye, jak je kolínský most, nyní Masarykův, tak tam jsem to měl vyměnit za novou měnu. Já jsem tam šel a ty koruny mi vyměnili za nové bankovky. Když jsem šel ven, tak jsem potkal takovou starou paní, tehdy se mi zdála stará, ale mohlo jí být tehdy tak čtyřicet, ten věk je relativní, a ta táhla plnou tašku peněz a šla je vyměnit. Plnou koženou kabelu, ona to měla ve štrozoku nebo co a táhla to na výměnu do spořitelny a pak jsem se dozvěděl, že se jedná o vyhlášenou kartářku nejenom v Kolíně, ale široko daleko a jako zajímavost mohu říci, že jednou tam byl i slavný český spisovatel, který žije v Paříži – Milan Kundera.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    ED Hradec Králové, 11.06.2019

    (audio)
    délka: 03:06:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Život musíme stále vyvažovat

As an eighteen-year-old, a high school graduation photo
As an eighteen-year-old, a high school graduation photo
zdroj: archiv Miloše Houdka

Miloš Houdek se narodil 4. ledna 1944 v Kolíně a s krátkými přestávkami zde prožil celý svůj dosavadní život. Vystudoval zde Střední průmyslovou školu a od roku 1968 až do odchodu do důchodu pracoval jako úředník a mistr odborného výcviku v místních plynárnách. Při zaměstnání později vystudoval obor učitele odborných předmětů na Univerzitě Karlově. Jeho celoživotní vášní a zájmem je ale především výtvarné umění a literatura. Díky schopnosti propojit tyto dva umělecké náhledy pak vznikl tzv. literární plakát, který se stal jeho dominantním artovým projevem. Od mládí se věnoval skautingu a hře na kytaru, které jej přivedly k trampování. Na vojně se i díky tomu spřátelil s Marko Čermákem, se kterým jej pak pojilo celoživotní přátelství. V roce 1967 spolu s několika dalšími založili trampskou osadu Paběrky. Po vojně krátce žil a pracoval v Praze, kde mimo jiné pořádal v Camp klubu literární večery. Srpen 1968 jej již zastihl opět v Kolíně. Zatímco bratr Antonín Houdek roku 1970 emigroval do Austrálie, pamětník koupil dům u Čáslavi, který se následně na pět let stal střediskem místní nezávislé kultury. Věnoval se zde, v konturách land artu a body artu, fotografii, grafice a literárnímu plakátu. S manželkou Jitkou Šnebergovou se po narození syna Davida přestěhovali zpátky do Kolína. V roce 1988 zde založil a provozoval ve svém domě Malou galerii Na Hradbách. Po roce 1990 organizoval mezinárodní festivaly Mimoriál a Funkeho Kolín i mnoho dalších jednotlivých kulturních a výstavních projektů. Pod hlavičkou Polabské kulturní společnosti vydával desítky katalogů a publikací reflektujících regionální kulturní historii. Inicioval a pořádal významné literárně-výtvarné projekty: Umění čtyř nápojů a Krajinou čínských básníků. Psal básně a vydal básnické sbírky. Stal se členem PEN klubu.