Helga Hošková

* 1939

  • "Říkali jsme, jen ať není válka. Protože jsme oba prožili válku. A toho jsme se úplně nejvíc báli. Říkala jsem si, co budu dělat se svými malými dětmi?! Vzpomenete si na maminku, která na tom byla úplně stejně, jako bych byla já, kdyby se to rozpoutalo. – Vnímala jste ve svých obavách, které jste logicky měla, co se dělo s Dubčekem, co se dělo v Praze? – Ne, já jsem chtěla mít svůj klid a chtěla jsem jenom ochránit své děti a ať není válka. Nic jiného mě nezajímalo."

  • "Báli jsme se taky ve Šluknově, protože jsme neuměli česky, mluvili jsme jen německy. A na ulici jsme nesměli promluvit ani slovíčko německy. Pravdou ale je, že i jako malé dítě brzy pochopíte, co to strach je, co by se mohlo stát. Bydleli jsme u dědečka, který si nás tam vzal. Vím, že jsme vůbec nesměli mluvit německy. Brzy se to naučíte, protože strach z rodičů na vás přejde. I když vás rodiče nebudou strachovat nebo něčím strašit, tak prostě cítíte tu napjatou atmosféru, to ošklivé."

  • "Pamatuji si, že když jsme byli v Sobědruhách, tak tam jsme se jako Němci museli schovávat. Byli jsme tam u rodiny, která měla zahradnictví a v tom zahradnictví byly takové rohože, kterými se přikrývaly rostliny, aby nezmrzly. A v těch rohožích jsme se schovávali, aby nás nezastřelili. Byla tam jedna rodina, která na nás byla hodná. Měli u domu pavlač, tam měli starý nábytek. A tam jsme se také schovávali, aby nás nezabili."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Varnsdorf, 11.07.2025

    (audio)
    délka: 54:57
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Ústecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tady jsme doma, do Německa nepůjdeme

Pamětnice u nástěnných novin, zámek Šluknov 1980
Pamětnice u nástěnných novin, zámek Šluknov 1980
zdroj: archiv pamětnice

Helga Hošková, za svobodna Ritschlová, se narodila v Radoňovicích u Liberce 29. srpna 1939. Rodiče byli německého původu. Otec Karel Ritschl narukoval do války jako výsadkář, matka Marta Ritschlová v té době zůstala doma a pečovala o děti. Ke konci války žila rodina v Poděbradech, kde se otec léčil z válečného zranění. Poté se musel na frontu vrátit. Od té doby ho pamětnice neviděla. Matka se třemi dětmi musela po skončení války Poděbrady opustit. Čtyři měsíce prožili v Teplicích u rodiny v zahradnictví, kde se coby Němci schovávali v úkrytu z rohoží. V listopadu 1945 se matka pamětnice s dětmi přestěhovala do Šluknova, do bytu dědečka z matčiny strany. Helga Hošková nesměla hned nastoupit do první třídy. Rodinu chtěli odsunout do Německa. Dědeček Adolf Endler byl ale odborníkem v továrně a směl proto i s celou rodinou zůstat. Pamětnice nakonec začala chodit do školy o rok a půl později. Po ukončení měšťanské školy nastoupila jako účetní v podniku TOPOS, kde později potkala svého muže Jaroslava Hoška. Vzpomíná na okupaci vojsk Varšavské smlouvy, měla strach o své děti. Od osmdesátých let se zajímá o lokální historii. Působila jako kulturní referentka a skupinová pionýrská vedoucí. Od roku 2000 pomáhá s organizací setkání obyvatel zaniklé obce Fukov a jejich potomků. V době natáčení (2025) žila ve Šluknově.