Vlastimila Holakovská

* 1941  

  • „Všechny ty vypálené chalupy nikomu nepovolili postavit na původním místě. To se rozhodlo v Praze. Základní kámen pokládal ministr zemědělství Ďuriš. Začaly to stavět dvě firmy. Bylo na to výběrové řízení, jedna firma byla Baťa a druhá Frolík z Českých Budějovic. Řekli: ‚Tady bude stát pět chalup na tom poli.‘ No, a začalo se stavět, jak se staví chalupa, od gruntu, od začátku. Ale stavěl to stát. Lidi sami nestavěli, protože nikdo neměl peníze a nic. Ti lidé neměli na sobě vůbec nic. Já jsem neměla ani boty – ten soused mě odnesl bez bot. Maminka mě k němu strčila, aby mě pohlídali, a když utíkali, tak mě soused popadl a já neměla ani boty. Lidi měli jen to, co měli ten večer na sobě.“

  • „Naši tu celou hrůzu přečkali ve vlastní chalupě, ale jen tím zázrakem, že jak stavěli, měli tam vykopanou jámu na vápno a do toho se schovali, pod kolnu. Viděli, když ti SS přišli na mlat, tak měli zápalnou tyčinku, kterou bouchli o tu mašinu a hodili to do slámy. V tu chvíli začalo všechno hořet.“

  • „Kdo se to dověděl a mohl, ten utekl do lesů. Už tenkrát měli lidé připravené kryty. To byly v lese vykopané kryty, byly zakryté chvojím a lesními špalky… kdo mohl, ten tam utekl. Mě osobně tam odnesl soused, protože maminka byla zajatá. Tam na tom místě, co šla kulometná palba, byla postavená k vratům s nějakým mladíkem z Litohoště. Chtěli je zastřelit.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Leskovice, 13.05.2014

    (audio)
    délka: 24:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Soutěž Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rodiče přežili v jámě na vápno, já v lesní skrýši

Vlastimila Holakovská
Vlastimila Holakovská
zdroj: soutěž

Vlastimila Holakovská, rozená Hrdoušková, se narodila v dubnu 1941 v Leskovicích na Vysočině. Na konci války v květnu 1945 její vesnici vypálili nacisté. Šlo o jednu z největších tragédií na samém konci války, kdy nacisté 5. a 6. května zavraždili 25 lidí, včetně sedmi žen. Kromě toho vypálili řadu domů. Vlastimile byly čtyři roky a většinu vzpomínek převzala od svých rodičů, kteří jí vše dopodrobna vyprávěli. Popisuje, jak její rodiče přežili masakr v jámě na vápno, zatímco ji odnesl soused do skrýše v lese. Při masakru zahynul její strýc Alois Hrdoušek. Vzpomíná také na poválečnou obnovu Leskovic.