Zdeňka Holá

* 1931

  • "Tatínek s našimi sousedy a ostatními pány postavil slavobránu. Chtěli vítat naše osvoboditele a najednou začali jezdit Němci. Neuměli česky, a tak si asi mysleli, že vítáme je. Měli namířené pušky. Nás zahnali rodiče do sklepa. Museli jsme se schovat, než přejeli.“

  • „Celou dobu jsme se báli. Kontrol chodilo moc a všechno bylo na předpis. Tatínek měl doma takové veliké plachty: soupis slepic, kuřat a všeho zvířectva. Němci to dokázali tak kontrolovat, že si mohli přijít ověřit, jestli máte jenom těch dvanáct slepic. Podle toho se musela odevzdávat vajíčka a dobytek odvádět na jatka. I tele třeba. Všechno to bylo pod kontrolou.“

  • „Nejstarší syn přišel něco vyřídit. Přišel pro nějaké razítko. Bylo mu asi patnáct. Pronesl větu, nad kterou se moji rodiče ještě dlouho usmívali: ,Tatínek povídal, kdybychom my věděli, že vyhrají Němci, tak bychom se k nim dali. To ale nevíme, a tak jsme zatím Češi.' Takové bylo smýšlení prostých lidí.“

  • „Pak přišli Rusové. Ti si klidně zakroutili huse krkem a hodili ji mamince do kuchyně, aby ji upekla. Přijdou za dvě hodiny, až bude hotová. Nejen jednu. I dvě husy třeba, nebo slepice. Byli hladoví, tak vše dostali. My jsme se museli schovat.“

  • „Jednou jsem přijela do Příbrami. Vystoupila jsem z vlaku a objevili se hloubkaři nad nádražím. Ozývala se střelba. Všichni vystoupili z vlaku. Ozývalo se: ,Někam se schovejte! Ukryjte se, ať vás nevidí!' Přelétávali nad vlakem. Rozstříleli kotel, poškodili ostatní vlaky. Poškodili i můstek na trati. Tak jsme se pořád báli, až do konce války.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 03.02.2020

    (audio)
    délka: 01:49:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pořád jsme se báli

Zdeňka Holá v roce 2020
Zdeňka Holá v roce 2020
zdroj: Vladimír Vítek

Zdeňka Holá se narodila 22. dubna 1931 v obci Hráze na Příbramsku pod dívčím jménem Pešicová do rodiny místního sedláka a starosty Bohumila Pešici. Od roku 1937 navštěvovala obecnou školu v Tochovicích. Prožila události kolem Mnichovské dohody a příchod českých uprchlíků z pohraničí do vsi. 15. března 1939 sledovala z okna kolony okupačních jednotek wehrmachtu. Pomáhala tatínkovi s administrativními záležitostmi jeho úřadu. Do měšťanské školy začala chodit v Březnici na podzim 1941. Podílela se na ekonomickém fungování rodiny. Vozila pravidelně potraviny sestře do Příbrami. Při jedné z cest zažila nálet amerických hloubkařů. Na konci války se stala svědkem ústupu německých vojsk a příjezdu americké i sovětské armády. Ve vzdělávání pokračovala po osvobození na březnické škole pro ženská povolání, kterou zakončila jednoročním pedagogickým kurzem v roce 1949. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se seznámila se svým budoucím manželem Josefem Holým. Umožnila mu ukrytí rodinných cenností před zabavením. Na podzim 1949 začala pracovat jako učitelka na základní škole v Bezdružicích. Po roce ji za trest přeložili na menší školu do Krs. Při měnové reformě v roce 1953 musela vyměňovat místním obyvatelům peníze. V lednu 1954 se v Praze za Josefa Holého vdala, manžel v té době sloužil u Pomocných technických praporů. V témže roce Zdeňka přestoupila na základní školu v Příbrami. Po návratu manžela z vojny žili v domě u jeho rodičů. V letech 1955 a 1956 se jim narodili synové Josef a Zdeněk. V srpnu 1968 se Zdeňka účastnila protestů proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Prověrkami v sedmdesátých letech prošla bez větších problémů. Starala se o rodinu a pečovala o domácnost. Listopad 1989 prožila s rodinou na demonstracích a s velkou úlevou přivítala pád komunistického režimu. Jezdila s manželem na setkání bývalých příslušníků PTP.