desátník v. v. Michal Hlavička

„Když jsme tam byli, tak nám Černého tatínek řekl o všem, poněvadž budoval opevnění a my jsme všechno znali. A pak jsme měli spojení s Rudou armádou, tak jsme převáděli do Bratislavy. Začal boj o Bratislavu z toho jejich, dneska je tam parlament, hradu. Odtamtud začaly velké boje a Bratislava byla za šest hodin dobyta.“

„Já šel v Sučanech pro chleba. Nejdřív jsem si říkal o vodu a pak jsem řekl: ,A potřeboval bych kousek chleba.‘ No a sedlák se na mě podíval a dal mi kousek chleba. Já povídám: ,Ještě bych potřeboval jeden.‘ No tak dal taky ještě krajíc. A šli jsme a on za námi křičel, abychom se vrátili. Poradil nám, kam bychom chodili, že nám pomůže k partyzánům.“

„Trošku jsme byli vypití a Němec se na mě díval. Už bylo po něm, ale furt se na mě díval. Tak jsem říkal: To nemůžu dělat, to musím utéct. Tak jsem si říkal, až se jim vystřílí, takže uteču taky. Ale mezitím se stalo, že Němci dostali naši rozvědku, a co s nimi udělali, to bylo hrozné. Všechno uřezali, jazyky, zuby, prsty, přirození, všechno. Tak jsem si říkal, kdybych ještě zabil sto, tak zůstanu a budu válčit proti Němcům.“

„Tak jsme řekli, že jedeme. A dělali jsme tak, abychom, protože oni Němci dávali i dovolenou pro jejich dobré pracovníky, ji dostali. Tak jsme tam dobře pracovali a oni nám dovolenou dali. Místo abychom dovolenou [měli], šli jsme k nám a řekli jsme, že jdeme k werku a u werku jsme řekli, že jdeme k Hlavičkovým, a odjeli jsme. To jsme jeli do Veselí nad Moravou vlakem a odtamtud jsme šli pěšky.“