Mgr. Pavel Hekela

* 1954

  • „My jsme se přidávali k Pražákům, protože to začalo v Praze a my jsme měli informace z Prahy. Po divadlech jezdili studenti DAMU a informovali nás a my jsme také jezdili. Já jsem třeba byl v divadle v Šumperku, protože tam jsem k tomu měl blízko, nebo jsme jezdili po vesnicích a vysvětlovali, proč stávkujeme. Vyskytovali jsme se v agitačních střediscích, kde konečně někdo agitoval, protože jsme agitovali za revoluci.“

  • „Jestli se nepletu, tak Vašek Bahník, Ivana Plíhalová, Miroslav Rataj a moje maličkost. Ale to není žádný výčet, jenom na koho si bezpečně vzpomínám. Zbudovali jsme jakési ohnisko před výkladem opery, kde jsme měli postavené praktikábly, abychom byli výš, a měli jsme tam mikrofon a ozvučení a četli jsme tam nejrůznější prohlášení. Pamatuji si, že jsem zrovna četl nějaké prohlášení, když jsem stál na těch praktikáblech, a teď jsem viděl, jak k radnici přijel autobus, jak z něho vyskakují, myslím, že to byli milicionáři se samopaly a se psy. To je pověstná scenérie. Na to bude určitě vzpomínat více lidí. Spadlo mně srdce do kalhot a říkal jsem si, že je po mně. Nicméně jsem nikam neutekl, dočetl jsem to a oni také nic nepodnikli. Byl to hodně silný moment, kdy jsem se fakt bál.“

  • „Když se vyvěšovaly vlajky, už nevím, proč to bylo, jestli k výročí VŘSR nebo kterého čerta, tak z naší třídy byla vyvěšena československá a tehdejší sovětská vlajka. My jsme sovětskou vlajku, měl jsem v tom taky prsty, vzali, srolovali a hodili za skříň. Bylo z toho velké vyšetřování a průšvih, protože to někdo udal, že na škole nevisí vlajka Sovětského svazu. Školník ji vyvěsil a najednou tam nebyla a nikdo nevěděl, kde je. Takže vím, že z toho bylo nějaké vyšetřování. Jak už to skončilo, si nepamatuji.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 13.06.2019

    (audio)
    délka: 01:35:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Před divadlem stála Avia, a když jsme vycházeli, tak nás okýnkem fotili

Pavel Hekela se narodil 3. března 1954 v Přerově. Na svět přišel jako mladší ze dvou dětí rodičům Ladislavovi a Jiřině. Rodina bydlela v Krapkově ulici v Prostějově. V dětství mu zemřeli oba rodiče. Po absolvování gymnázia vystudoval Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU) v Praze v oboru herectví. Poté působil v činohře Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci (dnes Moravské divadlo) a pak v řadě dalších divadelních angažmá jako herec a později také režisér. Působil zejména v Olomouci a v Šumperku, ale hostoval také v Praze, Brně, Českých Budějovicích nebo v Maďarsku v Segedínu a v Pécsi. V roce 1978 se oženil s Chrisulou Kazanzi a spolu pak vychovali své dvě děti Matouše a Martinu. Během sametové revoluce v roce 1989 se zapojil do divadelní stávky v Olomouci a organizoval diskuzní večery, na nichž se za účasti odborníků probírala různá témata. Po pádu komunistického režimu mimo jiné spoluvlastnil olomoucké nahrávací studio Gulliver, jako lektor moderátorů a později ředitel pracoval v soukromém rádiu Pohoda. V letech 2000–2013 byl ředitelem Českého rozhlasu Olomouc a v letech 2013–2018 ředitelem Moravského divadla Olomouc.