Jan Hammer

* 1957

  • „Právě tohle s Václavem Havlem, pro mě to byl okamžik, kdy jsem to [veřejné vystoupení Václava Havla] neviděl, ani jsem tam nebyl. Šel jsem právě k autobusákům, s těmi jsem dojednával a z fondu nesl peníze, aby jezdili až do posledka a nevykašlali se na to. Vracím se zpátky a vyběhl Charlie, jsme mu říkali, dělal se mnou v Klubu mládeži a říká najednou: ‚Ty vole, vystoupil tam Václav Havel!‘ Říkal jsem: ‚Tak vystoupil, o co jde?‘ Pak když jsem tam přišel a viděl chumel lidí kolem něho, jak podepisoval nějaký bankovky, tak jsem si říkal, to asi nebude dobrý.“

  • „Byli to naši, kteří požádali pana doktora Kašpara, psychiatra, aby mi pomohl, že už jsem na zhroucení. Samozřejmě přišel, jenže v doprovodu policistů, že mají strach, aby se jim něco nestalo. Napíchal mi nějaká sedativa a pak mě šupli do sanitky a jel jsem na psychiatrii. Tam mě šoupli zase do klece, abych byl hodnej. Ty doktoři se tam ke mně chovali dobře, protože věděli, o co jde. Dávali mi elektrošoky jako v Přeletu nad kukaččím hnízdem [film]. Tím vám to vygumuje paměť, abyste na to špatné zapomněl. Ona se vám časem vrátí, ale některé detaily už nevíte.“

  • „Ono se toho ani nedoberete. Vím, co to způsobilo, systém. Systém, který byl, to je hlavní viník. Že si tam [Folková Lipnice 1988] vystoupí nějaký človíček – nechci zlehčovat osobu Václava Havla – v zelené bundě a řekne pár slov. Všichni z toho mají haló, ty [komunistický aparát] z toho mají haló a pak vás semelou jak osušku. Co je to za systém, když nemůžete říct svůj názor. Kdyby tam řekl něco buřičského, ale on tam vůbec nic neřekl. Řekl jen, že má radost, že je tam taková spiklenecká atmosféra a poprvé vystupuje před takovým davem. A že naposledy veřejně mluvil v Nové huti Klementa Gottwalda. A to bylo všechno. Odkráčel pryč a pak se děly takovéhle věci.“

  • „Pro mě nastaly krušný roky. Jednak jsem se z toho zbláznil a jednak při těch výsleších jsem furt kouřil, neměl jsem stání. Když máte tuhle nemoc, tak máte pocit, že vás někdo sleduje. O to víc, když mají okna tady naproti. Už jsem z toho byl tak jatej, že jsem letěl pro toho estébáka, o kterým jsem věděl, kde bydlí. V noci jsem ho vytáhl z domu a říkám mu: ‚Pojď se mnou nebo mi vysvětli, proč mě furt sledujete?‘ ‚My tě nesledujeme. Tam se svítí, ale my tě nesledujeme.‘ Pak už se to stupňovalo a stupňovalo, až to došlo ke zhroucení. To už je taková delší kapitola, která není až tak jednoduchá, co se týče vysvětlení. Tohle byl impuls, ale určitě to nebyla příčina.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Havlíčkův Brod, 13.06.2022

    (audio)
    délka: 02:42:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Havlíčkův Brod, 27.07.2022

    (audio)
    délka: 01:10:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Výslechy Státní bezpečnosti nebyly příčinou mé nemoci, ale spouštěčem

Jan Hammer v maturitním ročníku
Jan Hammer v maturitním ročníku
zdroj: archiv pamětníka

Jan Hammer se narodil 10. července 1957 v Prostějově. S rodinou často měnili místo svého bydliště, protože jeho otec působil jako instruktor létání v řadách Československé lidové armády. Pamětník proto vyrůstal na Slovensku, dospívání prožil v Čáslavi a nakonec žili v Havlíčkově Brodě. V roce 1976 odmaturoval na střední elektrotechnické škole v Kutné Hoře a vzápětí nastoupil k dvouleté vojenské službě, během níž si zažil ústrky a šikanu. Od roku 1980 pracoval v Okresním podniku bytového hospodářství v Havlíčkově Brodě a kvůli pozici vedoucího provozovny vstoupil do komunistické strany. Současně začal organizovat hudební koncerty, diskuse a besedy v místním svazáckém klubu Julian bar. Roku 1986 se připojil k organizaci hudebního festivalu Folková Lipnice (oficiální název Písní za mír) a rok nato se stal vedoucím Klubu mládeže Osma v Havlíčkově Brodě. V září 1988, po veřejném vystoupení Václava Havla na Folkové Lipnici, započaly výslechy na Státní bezpečnosti, které vedly k psychickému zhroucení pamětníka. Po jedné z dalších atak následoval převoz do místní psychiatrické nemocnice, kde byl později opakovaně hospitalizován. Následně pracoval v několika zaměstnáních, ale po vleklých zdravotních potížích spojených s duševní poruchou mu úřady udělily invalidní důchod. V roce 2001 obdržel od Václava Havla pozvání na Pražský hrad. V současné době se stále ambulantně léčí a žije v Havlíčkově Brodě (srpen 2022).