Jaroslav Grof

„Ta naše děvčata dělala víc zmetků, tak prosily kluky, aby na nich udělali značku. Byla noční směna, stroje k dispozici, dílna prázdná, ta jela na jednu směnu, tak Jarda ty zmetky, které měly jít do šrotu, ne na frontu, oštemploval, že jsou dobré. Jenže to někdy přehnal a došlo k tomu, že to na frontě smontovali a ono jim to střílelo ve vzduchu. Správce zbrojovky Linke pak vyhrožoval, že nás dá pověsit.“

„Na konci války se u nás střílelo a znám jednu příhodu z vedlejší vesnice. Šla stará babka, narazila na mrtvého Němce, měl pěkné boty, tak mu je svlíkla, pomodlila se u něj, vzala boty na rameno a šla pryč. Lidi se chovali různě. Cítil jsem Němce pořád jako našeho nepřítele. Mrtvej Němec, dobrej Němec, bylo heslo.“

„My jsme hlídali zkraje po válce Němce, a když se to porovnalo a přišli Rusové, nebylo české policajty třeba. Pak jsme v Jáchymově hlídali kolaboranty. Když to ministra omrzelo, prodal nám z útvaru levně stopětadvacítku motorku.“