Jan Gomola

„Tak jsme couvali, couvali, přes Bludovice a najednou jsme se dostali do Dobré u Frýdku. Tam jsme poslední krát rozložili kanóny, že budeme střílet na Frýdek, ale už k tomu nedošlo. Už byl chaos. Rusové neútočili, protože šli do továren a vynášeli balíky, jsem to viděl. Pak jsme složili děla a ustupovali. Až jsme přišli na rozcestí na Morávku a do Raškovic. Tak já jsem kalhoty vytáhl, přes holínky je dal. Plášť jsem obrátil naruby, čepici do kapsy, řemen pod kabát, abych nebyl voják. Odbočil jsem z cesty do kopečka, tam byl takový mladý les, hustý. Tak jsem se tam vtáhnul a čekal jsem, až se setmí. Ale dodnes nevím jak dlouho. Já jsem tam usnul. A jelikož to bylo v kopečku, tak jak jsem se vrtěl při spaní, tak jsem vyjel z mého pelíšku a sjel jsem nohama na chodník. A lidi šli kolem a zakopli o moje nohy. A hned udělali kravál ve vesnici.“

„Tak Katyni předcházely velké boje. To jsem o Katyni nevěděl. A jak skončily boje u Smolenska, tak jsme dostali rozkaz stáhnout se z fronty a ubytovat se někde v lese. A ten les se jmenoval Katyň. To jsem věděl a víc ne, o těch hrobech nebylo vůbec vědomí. Tak jsme tam najeli. V noci napadl první sníh, všechno krásně přikryl. Ty hroby nebyly staré, nejstarší půl roku. Já jsem jel jako druhý, přede mnou jel nákladní vůz a ten se tam chtěl otočit nebo tak nějak a začala mu klesat zadní kola. Já jsem jel s kanónem za ním. Tak jsem zastavil a říkám řidiči, ať počká, že se půjdu podívat, co tam má. Vidím, že to klesá. Tak jsem hledal roští, větve, všechno, co bylo. Řidiči jsem řekl, ať roztáčí kola naplno a házel jsem pod kola, co se dalo. No a kola to vyházela na druhou stranu. Vyletělo to a přitom najednou vyletěla ruka. Tak jsem hned věděl, že je to hrob. Jelikož jsme byli bojová jednotka, ne pohřební, tak jsme si toho nevšímali. Bylo nám to jedno, protože hrobů už bylo plno za čtyři měsíce války - jak ruských, tak německých. Tak jsme vytáhli, a potom kde jsme se uvelebili, to nevím, to už si nepamatuju. Tak jsme to tam opustili. Já jsem to poznal, až to bylo vyfotografované v novinách. Já jsem poznal, že jsme tam byli, to se mi vrylo do paměti a dodnes si pamatuji to údolí Katyně.“