"Otec a teta zůstali v Chersonu, matka zemřela v předvečer války. Neuplyne den, abych na ně nemyslela a nevolala jim, mám o ně velký strach, protože chápu, v jakých hrozných podmínkách zůstali. Vždyť Cherson je neustále bombardován, ve dne v noci. Ale můj otec odmítl odejít. Souhlasil, že až válka skončí, navštíví svou rodinu v České republice a pak se vrátí na Ukrajinu. Má ji moc rád a nechce odejít."
"Byla velká zima, nebyl chleba, protože továrny přestaly fungovat, Rusové vyrabovali všechny obchody a sklady, lidé zůstali bez jídla, v chladném protiatomovém krytu, a abyste někde našli kousek chleba, museli jste stát půl dne ve frontě pod palbou, abyste nějak nakrmili své děti a rodinu."
"Když došlo k obsazení Chersonu, bylo to asi dvě hodiny po vyhlášení války. Z Krymu přišlo mnoho ruských vojáků. A Cherson není daleko. Bylo to něco strašného, naprostý šok. Město bylo obklíčeno a lidé nesměli odjet do jiných ukrajinských měst. Prostě zastřelili každého, kdo se pokusil odejít, nešetřili děti ani staré lidi. Hodně lidí tehdy zemřelo. Ti lidé, kteří se chopili zbraní, aby zajistili naši územní obranu v Chersonu, a šli k tankům, byli všichni zastřeleni... z bezprostřední blízkosti..."
Lyudmyla Gatsenko se narodila 31. března 1969 v Chersonu v tehdejší Ukrajinské sovětské socialistické republice. V roce 1986 absolvovala chersonskou střední školu č. 47, po jejímž absolvování nastoupila na Chersonský pedagogický institut, kde v roce 1991 získala filologický titul v oboru ukrajinský a ruský jazyk a literatura. Od začátku války 24. února 2022 přežívala Lyudmyla spolu se svým mladším synem a sousedy prakticky měsíc v suterénním krytu chersonské továrny na polovodiče, kde kdysi pracovali její rodiče. Potom se rozhodla odejít z Ukrajiny, aby zachránila svůj a synův život. Velké množství ruských vozidel, které do Chersonu neustále přijíždělo, vzbuzovalo dojem, že okupace bude trvat ještě dlouho. Lyudmylini příbuzní z otcovy strany žijí v Mariánských Lázních a Kutné Hoře, a tak se se synem vydala do České republiky. Lyudmyla Gatsenko pevně věří ve vítězství Ukrajiny. Sní o tom, že co nejdříve uvidí a obejme své příbuzné, kteří nadále žijí v Chersonu. Jejím největším přáním je, aby se zastavilo umírání a krveprolití v její rodné zemi.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
