„To znamená, že jsme se zaregistrovali, zahájili činnost v březnu 2022 a v dubnu jsme se zaregistrovali jako právnická osoba. Dále jsme v červnu 2022 spustili svůj web, který byl po dvou týdnech zablokován Roskomnadzorem – vše se odehrálo velmi rychle. V listopadu 2022 mě prohlásili za zahraničního agenta, přesněji řečeno 25. listopadu. Byla jsem na posledním seznamu, pamatujete si, když ještě existovalo rozdělení na 'zahraniční agenti – fyzické osoby' a 'zahraniční agenti – sdělovací prostředky'. Byla jsem jako zahraniční agent – fyzická osoba. A tam se pak psalo, čím zahraničním agentem jste. U mě bylo napsáno: 'Ukrajina'. Poté proti mně v lednu 2023 zahájili trestní řízení, prakticky ihned po prohlášení za zahraničního agenta. V únoru 2023 mě vyhlásili za hledanou. Vše se odehrálo velmi rychle. V březnu 2023 byl fond prohlášen za zahraničního agenta. Poté, v září 2023, byl náš fond prohlášen za nežádoucí organizaci. A v listopadu 2023 jsem byla v nepřítomnosti odsouzena k sedmi letům odnětí svobody. A již v červenci 2024 nás prohlásili za extremistickou organizaci, tedy za součást neexistujícího 'protiruského separatistického hnutí'. A v prosinci 2024 nás prohlásili za teroristickou organizaci. To znamená, že dnes jsme – Fond 'Svobodné Burjatsko' – zahraniční agent, nežádoucí organizace, teroristická a extremistická organizace."
„Motivy spočívaly původně v tom, že již od roku 2014, od samého začátku ruské intervence na Donbasu, se o Burjatech utvořil negativní obraz – takzvaných Putinových bojových Burjatů. Proč k tomu došlo? Rusko vtrhlo na Ukrajinu v roce 2014. Otevřeně ne, ale de facto ano. A ve snaze skrýt svou přítomnost tam posílalo vojáky z ruských regionů. Vezměme si například výsadkáře z Pskova, o kterých víme z vyšetřování Lva Šlosberga. Navenek se podobají obyvatelům Donbasu, jsou to Slované. A jak dokážete, že jsou to ruští vojáci, když nemají doklady a nášivky? Dá se říct, že jsou to místní milicionáři. Ale burjatské tankisty, které také posílali na Donbas v letech 2014–2015, lze na první pohled rozeznat, jsou to Asiaté. Právě jejich přítomnost učinila zřejmým fakt, že na území Ukrajiny bojují pravidelné ruské jednotky. V té době natočili prokremelští aktivisté provokativní video – 'Prohlášení Putinových bojových Burjatů k vyděšenému lidu Ukrajiny.' Později jsem mluvila s mladými lidmi, kteří se na něm podíleli. Přiznali, že jim zaplatili, že nechápali kontext, prostě jen přečetli poskytnutý text. Byly tam urážky jako: 'Vaše ekonomika letí do evropského rozkroku Conchity Wurst' – co nejhrubší věci. Toto video se stalo virálním, v Ukrajině si ho zapamatovali. A mem o 'Putinových bojových Buryatech' zůstal."
„To znamená, že hodně mluvíme o sebeuvědomění, hodnotě burjatského jazyka, a také upozorňujeme na imperiální, imperialistický charakter této války proti Ukrajině. To, co Putin říká, že ukrajinština není jazyk, že státnost vymyslel Lenin a že 'My jsme velcí', to vše je imperiální paradigma. V tomto ohledu je třeba hodně pracovat, mimo jiné s některými představiteli ruské opozice, kteří většinou uvažují imperiálně. Nevím, co s tím dělat – copak oni nechápou zjevné věci? Právě píšu studii pro jeden think tank – 'Co by se Rusko mohlo naučit od Japonska a Jižní Koreje' v případě příležitosti. Předtím jsem pro think tank Globsec Research paper psala 'Jak se Rusko může stát skutečnou federací' podle příkladu Německa a Spojených států amerických. Samostatně jsem se také zabývala municipálními reformami, které prováděla Ukrajina v oblasti vytváření sjednocených územních obcí, a tím, jak se Litevská republika zbavovala sovětského dědictví. Protože se domnívám, že skutečná rozumná země je připravena se učit – nezáleží od koho – pokud vidí, že dané postupy byly užitečné. A v Rusku se velmi často říká: Proč bychom se měli učit od nějaké Ukrajiny nebo nějaké Litvy? Kde jsme my a kde jsou oni? My jsme velcí. My jsme mocní.“
Alexandra Garmazhapova (narozena 7. dubna 1989 v obci Chojto-Bej, Ivolginský okres, Burjatská ASSR, SSSR) je ruská investigativní novinářka, politická aktivistka, zakladatelka a vedoucí organizace „Svobodné Burjatsko“. Vystudovala fakultu žurnalistiky Petrohradské státní univerzity (SPbGU) s vyznamenáním. Téma její diplomové práce znělo: Vliv médií Ukrajiny a Moldavska na průběh „barevných“ revolucí. V roce 2009 informovala o četných nesrovnalostech při komunálních volbách v Petrohradě. V roce 2013 publikovala investigativní reportáž, která popsala a pojmenovala jev známý jako „kremelská trollí fabrika“ – tajné centrum Jevgenije Prigožina zabývající se produkcí provládních komentářů na internetu. Vnikla do jedné z jeho struktur pod záminkou uchazečky o zaměstnání. Za tuto práci byla nominována na cenu „Zlaté pero Ruska“. Kvůli svému burjatskému vzhledu se opakovaně setkávala s xenofobií a výhrůžkami ze strany ultrapravicových skupin. Od roku 2016 se nachází mimo Rusko. V březnu 2022, po plnohodnotné invazi Ruska na Ukrajinu, byla jednou z iniciátorek založení organizace „Svobodné Burjatsko“. Organizace se profiluje jako lidskoprávní a humanitární, vystupuje proti válce, vede seznamy padlých vojáků z Burjatska a prosazuje téma dekolonizace. Ruskými úřady byla ocejchována jako zahraniční agentka (2022), v nepřítomnosti odsouzena (2023) a její organizaci prohlásili za teroristickou (2024).
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!