Ing. Miloslav Gajdorus

* 1942  

  • „To byl ten hlavní důvod, že naše rodina žila buržoazním způsobem života. Že jsme měli v Mikulově služky a že se prostě nehodí, abych studoval. Na děkanátu potravinářské chemie jsem byl předvolán a bylo mně sděleno, že bohužel, že přišel z Přibyslavi dopis, že budu muset opustit školu.“

  • „V přestávce toho soudu, toho jednání jsem vyšel na chodbu. Tam totiž řídila celou prokuraturu a soud ruská prokurátorka. Ty stáli s mým soudcem, shodou okolností nějaký pan Lhotan z Pelhřimova, tak tam s ním stála. Teď já jsem vyšel a on se podíval, ona se zřejmě ptala, jestli jo, a on jí vysvětlil situaci. Asi se ptal, co s tím, nebo jak to vyřešit. A ona řekla: ‚Sibiru!‘ Na Sibiř. Tak jsem si říkal, tak to je konec. To jsem se teda zaklepal, protože už jsem měl rodinu, už jsem měl syna. Jestli je tady budu muset nechat sám, já bych to i přežil, snad teda.“

  • „V tom roce šedesát osm jsem zrovna přijel toho jednadvacátého srpna o čtvrt hodiny později do práce. A z toho nádraží nebo zastávky jsem viděl, že ten monument fabriky, sovětský symbol pryč. Říkal jsem si, jestli ho Rusáci nesebrali, protože už v Hlinsku byli. Přišel jsem a viděl jsem, začínalo být teplo a ta těžká konstrukce, opravdu těžká pěticípá hvězda ležela na střeše, která byla z lepenky asfaltovaná. Tak jsem si říkal, že je to těžký, bude hic, mohlo by pršet a pak by mohlo pršet, když se ta konstrukce zaryje do lepenky, tak by mohlo pršet do sunaru. A to byl začátek mého konce. Protože pak když se to vyšetřovalo, muselo to mít nějakého šéfa, mi bylo řečeno, celá ta akce. Jen jsem čekal, kdy to na mě spadne, takže jsem tam mechanicky zůstával až do toho rozsudku. Byl jsem přeřazen do třídy D. To znamená k nádvorní partě. Mně fyzická práce nikdy nevadila, tak jsem tam dělal vykladače vagonů, uhlí a tak dále. Pak jsem si řekl, proč bych dojížděl do Hlinska jako dělník, když můžu dělat dělníka tady. A to jsem narazil. Nikdo se tady se mnou nebavil. Jak jsem přišel někam do JZD nebo kamkoliv shánět práci, tak se ode mě otočili zády a neexistoval jsem.“

  • „Na jaře v roce šedesát osm při pražském jaru dva ochotný lidi, kteří říkali: ‚Pojď! Založ to a my do toho jdeme.‘“ – „Můžete zopakovat, co jste chtěli založit?“ – „Klub angažovaných nestraníků. Byly dvě takové organizace. Byl to KAN a K231 a my jsme tady založili KAN. Dokonce jak jsem se zmínil, ti dva hoši jeli se mnou do Prahy. Shodou okolností počáteční schůzka s panem doktorem Štěpánkem a s inženýrem Battěkem se odvíjela na půdě alma mater, na Vysoké škole chemicko-technologické. Tím se to rozjelo. Když se to tady lidi dozvěděli, tak jsem začal dostávat přihlášky, protože už všichni lidi toho měli dost. Tak jsme založili KAN a to byla pro mě další přitěžující okolnost.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ždírec nad Doubravou, 18.09.2020

    (audio)
    délka: 41:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Ždírec nad Doubravou, 25.09.2020

    (audio)
    délka: 35:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Potápějící rudá hvězda si ho vzala k sobě

Miloslav Gajdorus se narodil 25. ledna 1942 v Uherském Hradišti. Dětství prožil v Mikulově, kde byl jeho otec od roku 1944 zaměstnán jako prokurista ve vinařském podniku. Během druhé světové války byl otec Miloslav Gajdorus starší krátce vězněn v bývalých Kounicových kolejích v Brně. Po únorovém převratu se jejich rodině, často označované jako buržoazní, nevyhnula komunistická perzekuce. Rodina se proto přestěhovala na Vysočinu. Třídní původ je přesto nadále doháněl, což později vedlo i k vyloučení pamětníka z univerzitních studií. Po krátké epizodě v dělnické profesi však pamětník Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze nakonec dokončil. Žil ve Ždírce nad Doubravou a od podzimu 1965 nastoupil do podniku Průmysl mlékárenské výroby Hlinsko. Z technologické pozice se postupně stal vedoucím kondenzačního a sušárenského provozu. Na jaře 1968 spoluzakládal ve Ždírci nad Doubravou politické hnutí Klub angažovaných nestraníků (KAN). Během sovětské okupace 21. srpna 1968 kdosi z budovy mlékárenského závodu strhl rudou hvězdu. Miloslav ji následně nechal odstranit ze střechy, aby nedošlo k nehodě. V rámci nastupující normalizace byl přeřazen na dělnickou pozici a poté z podniku odešel. Těžko sháněl pracovní uplatnění a nakonec se nechal zaměstnat u státních lesů. V roce 1971 proběhl ve věci odstranění rudé hvězdy soud, od kterého odešel s tříletým podmínečným trestem, přičemž mu přitížilo i jeho angažmá v KAN a domnělé autorství protiokupačních plakátů z roku 1969. Státní bezpečnost Miloslava evidovala jako nepřátelskou osobu a zavedla na něj svazek s krycí přezdívkou Mlíkař a později Lesník. Pamětník následně vystřídal několik převážně dělnických profesí. Po roce 1989 se stal místostarostou Ždírce nad Doubravou a ve své funkci setrval až do roku 2002.