Maria Frank

* 1938

  • "Rodiče byli spíše zdrženlivější a příliš nám nevysvětlovali. Viděli, že nás to až tak nezajímá. Vyhnání bylo těžší pro mé rodiče, oni to tam vybudovali, ale jako děti jsme to tak hrozně nebrali. A musím říct, že kdybychom tam zůstali, musela bych celý život jen těžce pracovat. V Bavorsku jsem nemusela. Později jsem si uvědomila, jak dobře to bylo, že jsme ze statku odešli. Pro mě bylo lepší, že nás vysídlili. Pro mé sourozence taky. Něco jsme se naučili a nemuseli jsme dřít na statku. Ale pro mé rodiče to bylo těžké. Bylo jim čtyřicet, když museli pryč.“

  • „K tomu vyhnání můžu dnes říct jen to, že jsme se houfovali jako vystrašené slepice. Matka i babička byly velmi rozčílené, všechno jsme měli opustit během půl hodiny. Jako děti jsme vůbec nevěděli, co se děje, proč teď najednou tak rychle. Matka mě poslala do prvního patra, že si mám přinést to nejdůležitější, já ale nevěděla proč. Proč musí teď všechno tak rychle pryč. A tak jsem si přinesla dětskou žehličku. Matku to naprosto rozčílilo. Jenže pro mě byla moje žehlička to nejdůležitější. Potom jsme nastoupili na vůz a měli jsme jet do Chebu do lágru. Vůbec jsem nerozuměla, proč moji rodiče tak pláčou. Já jsem se těšila, že budeme cestovat, jako předtím ti ze Slezska. Pro mě to všechno bylo dobrodružství, nebylo to tak hrozné jako pro mé rodiče. Ti hořce plakali.“

  • „Jsem členka Ackermann Gemeinde. To jsou sudetoněmečtí katolíci, kteří hned od počátku usilovali o smíření, místo aby trvali na tom něco získat zpátky. S nimi pravidelně jezdím do Česka. První cesty jsem podnikla ještě za časů komunismu. To bylo ještě docela napínavé, jak se k nám chovali, museli jsme žádat o víza. Byli jsme i v Potočišti, neohlášeně jsme si to tam tak projeli. Podívali jsme se, co bylo ještě nějak zachované, mnohé bylo již rozpadlé. Intenzivněji jsem začala jezdit na východ po roce 1989. To už to bylo mnohem jednodušší. S Ackermann Gemeinde jsme jezdili dvakrát až třikrát do roka, taky do Polska nebo na Slovensko. Byla jsem nadšená, jaké hezké věci se tam dají vidět, které jinde vůbec nejsou. Je vidět velký rozdíl před rokem 1989 a nyní. Už tolik se toho opravilo. A pro mě je důležité, aby se to nenechalo spadnout. Tolik staveb má nesmírnou hodnotu a musí se opravit!”

  • Celé nahrávky
  • 1

    Rehau, Německo, 11.07.2018

    (audio)
    délka: 01:33:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Odsunutí němečtí rodáci z Karlovarska vyprávějí
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V Německu jsem měla jednodušší život

Maria Frank v roce 2018
Maria Frank v roce 2018
zdroj: Pamět národa - Archiv

Paní Maria Frank se narodila 17. dubna 1938 v obci Dürnbach (dnes Potočiště) nedaleko Chebu. Rodina hospodařila na středně velkém hospodářství a bylo v ní pět dětí. Už v létě 1945 museli svůj domov opustit, přestěhovali se k příbuznému do nedaleké vesnice. Konečný odsun do Německa pak přišel roku 1946. Rodina se dostala do americké zóny a po čase, který musela strávit v uprchlickém táboře, se usadila v bavorském městečku Markt Schwaben. Paní Frank vystudovala obchodní školu a v ekonomických oborech pracovala celý život. Ze svého pohledu hodnotí, že příchod do Německa jí umožnil jednodušší život, než by měla v Potočišti. Je pro ni důležité zachování kulturního dědictví v původní vlasti.