Jaroslav Fous

* 1946

  • „No, a jako za odměnu jsme jezdili třeba do Lipska na veletrh. To byl zase jeden velký podvod, protože oni nikde neměli co vystavovat, tak si dělali svoje [veletrhy - pozn. ed.]. To byla Budapešťa bylo to Lipsko a tam byl velikánský pavilon, velikánská hvězda na tom a [...] Sovětský svaz tam vystavoval. A tam jediné, co bylo, že se vlezlo do té největší haly, tak se tam kroutila kliková hřídel z lodního motoru. A ona byla nějaká... cestou se jim ohnula a ona házela. A já povídám tomu sovětskému expertovi: ,Nějak ti to hází Aljo.' A on: ‚Ne, ne, to je schválně.' A jinak tam nic nebylo. No, a co tam měli naši vystavené, tak to byli od Prahy… já si vzpomenu... Tam dělali vrtací techniku. Já jsem se tam byl podívat a povídám: ,Jak brousíte tady ty křížové korunky?' Tam měli na to brusku. Říká: ,Nesahej na to, ještě to bude chtít někdo vidět. To vůbec nefunguje. To jenom, aby tady něco bylo.' Jediné, co mělo nějakou cenu, bylo Brno. Tam byli západní a tam člověk viděl, co jinde už se asi dělá a kde my jsme teprve.“

  • „On ji [maminku - pozn. ed.] pak pozval tam, byla také na pozvání v Kanadě. Ona byla taky členkou strany, protože se bála, aby rodině neublížila, tak k nim vstoupila. No, a než tam letěla, tak na stranickém výboru předseda partaje [říká - pozn. ed.]: ,Soudružko, až se vrátíš, tak nám musíš udělat takový referát, jak to tam vypadá.' Poctivě si všechno psala, jenže ona to brala z toho ženského pohledu. Takže nějakou politiku tam nebrala, ale brala tam, kolik stojí kilo svíčkové, kolik stojí tohle... Jak měli výbor, vždycky jednou za měsíc se to scházelo, tak ten Franta Malý povídá: ,Tak, teď nám soudružka Fousová něco poví, vrátila se z toho Západu. Abychom věděli, jak to tam vypadá, aby všichni jenom neříkali, že tam lítají pečení holubi do huby, tak ona nám řekne k tomu…' ,Já jsem si to všechno psala soudruhu a tady to mám takhle, tak já vám to přečtu.' Tak tam měla, kde co stojí, nezajímaly ji jiné věci. Co všechno se tam dá koupit a co tady není. A prvně že tam viděla automatickou pračku se sušičkou a my jsme měli ještě doma necky s valchou.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Příbram

    (audio)
    délka: 01:20:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Socialismus byl jeden velký podvod

Jaroslav Fous, 1961
Jaroslav Fous, 1961
zdroj: archiv pamětníka

Jaroslav Fous se narodil 22. června 1946 v Hájích u Příbrami jako třetí z pěti dětí. Otec byl za války nasazen v Německu na nucených pracích, z nichž se mu podařilo utéct. Jaroslav se po základní škole vyučil zámečníkem a pracoval v továrně v Sedlčanech. Vojnu absolvoval na Moravě u pohraniční stráže. Závodně střílel a na vojně vyhrál mistrovství republiky. Mohl jet na olympiádu spřátelených armád do Bulharska pod podmínkou, že se stane profesionálním vojákem, což odmítl. Po vojně nastoupil do Uranových dolů Příbram na šachtu 16 jako zámečník. Na starosti měl údržbu vrtacích vozů, pracoval zde přes dvacet let. Jeho bratr Josef v létě 1969 emigroval nejprve do Německa a následně do Kanady. Směli si psát i telefonovat, ale dopisy byly cenzurované a telefonní hovory odposlouchávané. Ve stejné době se Jaroslav Fous oženil a se ženou mají dvě děti. Několikrát ho kvůli kontaktům s bratrem v emigraci vyslýchala StB. Deset let neměl povoleno kamkoliv vycestovat. Jaroslav se s bratrem setkal v roce 1984 v Jugoslávii, byl pak opět vyšetřován za nepovolený styk s cizí osobou. Do Calgary ho za ním pustili v roce 1987. Svobodně se rodina setkala až v roce 1990. Jaroslav Fous žil v době pořízení rozhovoru pro Paměť národa v Příbrami.