Ivana Findejsová

* 1961

  • "Některá tradiční povolání neslyšících zanikají – obuvník, klempíř, zámečník, malíř pokojů. Malíř pokojů nesmí na štaflích vystoupat nad 150 centimetrů. Když nemá sluch, mohl by prý ztratit rovnováhu a spadnout. Můj manžel je vyučený malíř pokojů, normálně chodil na štaflích a nikdo nic neříkal, dříve maloval do výšky." - "Jak může dělat malíře, když nemůže nad 150 centimetrů?" - "Nemůže ho dělat. Nevím, jestli jsou firmy přehnaně opatrné nebo je nějaký takový předpis. Můj manžel byl propuštěn ze zaměstnání, jinou práci už nenašel. V 54 letech odešel do důchodu ze zdravotních důvodů, doktor byl tak hodný, že mu zdravotní důvody potvrdil."

  • "Kde jste se potkala s manželem?" - "Neslyšící měli zábavu v Praze a tam jsme se seznámili. Manžel je taky neslyšící." - "Jak neslyšící tančí, když neslyší hudbu?" - "Normálně tančí, chodila jsem na kurz tanečních. My neslyšící, když tančíme, jsou připravené tabulky s názvy jednotlivých typů tanců, kapelník na takové ramínko vždycky pověsil, že bude polka, valčík, tango. Podle toho jsme tančili. Kapelník jen vyměnil cedulku, co budou hrát." - "Tančí se do rytmu?" - "Tančí se podle vibrace, když jsem ji necítila, nedoslýchaví mi řekli – už to skončilo, zastav."

  • "Babička a děda byli slyšící?" - "Ti byli slyšící." - "Jak jste s nimi komunikovala?" - "Babička se snažila trochu znakovat, dědeček byl na znakování tvrdý. Kdyby babička žila dnes, uměla by perfektně znakovat. Doma jsme byli zvyklí si ukazovat, každý má jiné znaky. My dnes ukazujeme starý - moje babička ukazovala starý – ukazovala vrásky." - "Jak se to liší?" - "Máme starý, ťukáme si pravou rukou pod pravou klíční kost. Babička dělala vrásky." - "Kde se jako slyšící naučila znakovat?" - "Tatínek něco znakoval, odkoukala to od něj. Nějaké znaky si vymyslela sama. To byly speciální znaky v rodině."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 29.06.2023

    (audio)
    délka: 01:14:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Naučte se aspoň trochu znakovat

Ivana Findejsová v roce 2023
Ivana Findejsová v roce 2023
zdroj: plzeňské studio

Ivana Findejsová se narodila 17. srpna 1961, její rodiče Marie a Vít Klečkovi žili spolu s otcovými rodiči na statku v Hostlovicích nedaleko Čáslavi. Otec byl neslyšící, matka těžce nedoslýchavá, neslyšící je i její manžel Jiří a syn Martin. Prarodiče Marie a Jiří Klečkovi, se kterými rodina Ivany Findejsové žila na statku, byli slyšící. Její otec pracoval jako mechanik na dráze, maminka se živila jako šička. Od tří let vyrůstala v ústavu, navštěvovala mateřskou, základní a později i střední školu pro sluchově postižené v Holečkově ulici na pražském Smíchově a bydlela tu na internátě. V rodině se se dorozumívali znakovým jazykem, který ovládala i slyšící babička. Vyučila se švadlenou, což byl jediný obor, který se neslyšícím děvčatům nabízel. Po vyučení zůstala v Praze na ubytovně a našla si práci v textilní továrně Pleas. S manželem Jiřím se seznámila na taneční zábavě pro neslyšící, odstěhovali se společně do Plzně. Nastoupila tu do výrobního družstva Plzeňské dílo, v roce 2008 ji nový majitel propustil. Pracovala v plzeňské kavárně Pierot, která funguje jako chráněná dílna, pak nastoupila do chráněné dílny v Třemošné, v roce 2023 v další chráněné dílně lepila krabičky, do kterých se dává koření. Její manžel dělal malíře pokojů, když ho firma propustila, jinou práci už nenašel a odešel do invalidního důchodu. V roce 2023 žila v Plzni.