Jiří Fiala

„To už bylo v roce 1945, když partyzánská skupina Zarevo vysílala z Malínské skály směrem do Kyjeva. Protože byli odposloucháváni Němci, tak sem přišlo v březnu komando, které tyhle partyzány hledalo. Byla souhra náhod, že partyzáni byli v půl druhé v noci varováni, a to komando sem přišlo v šest nebo v sedm hodin ráno. To je jeden z detailů, které si člověk pamatuje. Tady jsme měli dědečka s babičkou, byl jsem tu já, brácha, otec a maminka. Prohledávali nám chalupu. Prvně přišel důstojník, tady jsme měli postele, a ptali se: ‚Kdo spí tady, kdo spí tady?‘ podle toho, která postel byla teplá. Bylo tam dost náhod a štěstí, že tehdy nikdo nic neprozradil. Komando sem přijelo na saních, bylo jich tu asi 40. Kdyby něco, tak jsme mohli být jak Lidice, Ležáky, zapálili by nás tady.“