Jindřich Eliáš

* 1950

  • „Před Vyškovem, když se jede po staré silnici, tam se krčil u silnice takový malý kulturáček, ve kterém ovšem hrávaly takové kapely jako Olympic, Katapulti. Já jsem tam interviewoval Helenku Růžičkovou, pana Hlinomaze. Miloš Bernátek získával obrovské kontakty z toho svého pražského vojenského působení, měl kontakty na pražské manažery a kulturní činovníky, takže tady v Brně rozvinul opravdu velkolepou činnost. Zval sem pražské diskžokeje, ale jednou jedinkrát můj pozdější velký kamarád Oskar Gottlieb nepřiletěl, protože diskžokejové tehdy do Brna z Prahy létali. To byla právě nějaká únorová vánice a v tom klubu, v té Nudli, na té Gottwaldově. Někdo přinesl dvě desky. Byly tam Beatles Help a Bee Gees The First – první album skupiny Bee Gees. No a co teď. Narváno bylo, vyprodáno na pražského diskžokeje – kdo se ujme těchto dvou elpíček? Já jsem se ujal a z těchto dvou elpíček jsem udělal celý večer. Samozřejmě, že mnohé skladby se opakovaly osmkrát, desetkrát, a tak jsem vyhlašoval různé soutěže jako „o největšího šoumena“ a „o nejlepší taneční dvojici“. Odměnou těchto soutěží byly volné vstupenky do tohoto klubu. Když to onen manažer Miloš, řečený Berny, viděl, tento dá se říct až fenomenální úspěch ze dvou desek na celý večer, tak řekl: ‚Hochu, z tebe já udělám prvního brněnského diskžokeje.‘ No, a tak jsem se k tomu dostal. Řekl: ‚Za čtrnáct dní tady budeš hrát a už si dones desky a budeš na plakátech.‘“

  • „No a tam jsme monitorovali, jak okolo jezdila sovětská nákladní auta a tanky. Když jsme viděli nějakého vyloženého Brňáka, který komunikoval dá se říct až přátelsky s ruskými vojáky, tak jsme utíkali za policajty a říkali jsme: ‚Pozor, tam je nějaký konfident.‘ No a tím pádem jsme byli samozřejmě na té správné straně barikády. Cítili jsme posléze jako velký podvrh na nás na všech, kteří jsme si mysleli, že ten vývoj půjde přeci jen trošku svobodněji u nás v československé republice. Když se začaly utahovat šrouby, tak jsme byli jasně proti. Pochopitelně jak začala fungovat další cenzura, která přestala být s pražským jarem – kupovali jsme si Literární listy, četli jsme, hltali jsme různé Patočky a všechny ostatní spisovatele. Naráz to přestalo, pak ještě Jan Palach, pak Gustáv Husák a bylo po všem, bylo po radosti.“

  • „Šel jsem v černých zvonových kalhotách, v černém tričku, a ještě mi někdo U Medvídka přišpendlil trikolóru, a tak jsem vešel na náměstí Svobody. To jsme netušili, že v budově policie jsou fotografové a všechny nás tam vyfotili. Já jsem potom ještě procházel město a narazil jsem na ozbrojené lidové milicionáře, ke kterým jsem měl proslov, aby mě pustili na Zelný rynk. Oni odmítli, já jsem začal o tom, že jsme snad ve svobodném státě, alespoň je to tak deklarováno. Oni soudruzi si mě dobře zapamatovali, jak viděli potom fotky z náměstí, svědčili, chodili do Justičního paláce svědčit proti mně. Naráz jsem byl dokonce velitel bojůvky. Jeden řekl, že o půl šesté večer pod lampou mě dobře poznal. Můj obhájce se tenkrát zmohl na pouhou jedinou repliku, protože tehdy to nebylo v módě se stavět těmto soudruhům, jestli o půl šesté v srpnu už svítily lampy v Brně.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 14.09.2021

    (audio)
    délka: 01:38:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Soudruzi ho vyhodili ze školy, tak se stal prvním moravským dýdžejem

Jindřich Eliáš s gramofonovou deskou
Jindřich Eliáš s gramofonovou deskou
zdroj: archiv pamětníka

Jindřich Eliáš se narodil 29. května 1950 v Brně. Jeho maminka, učitelka hudby a zpěvu, mu od malička vštěpovala lásku k hudbě. Během dospívání v 60. letech ho výrazně ovlivnil bigbít. Krátce po přijetí na právnickou fakultu byl v roce 1969 zatčen za účast na protiokupační demonstraci, odsouzen ke třem měsícům podmíněně a vyloučen z fakulty. Náhoda tomu chtěla, že jako záskok moderoval jednu z prvních brněnských diskoték. Jeho improvizace se líbila a on se rozhodl stát se profesionálním diskžokejem a konferenciérem. Zúročil tak svůj přehled současné hudby a ze svého koníčka udělal zaměstnání, které mu vydrželo až do důchodu. Desítky let pouštěl Brňanům k tanci a poslechu gramofonové desky ze své bohaté sbírky a doprovázel je zajímavými komentáři. V 90. letech vymyslel a moderoval v legendárním klubu na Šelepce úspěšné Oldies party. Jedním z jeho posledních počinů je převyprávění Exupéryho Malého prince do brněnského hantecu, jehož je uznávaným znalcem. V roce 2021 žil v Brně.