Karel Dýnka

* 1929  

  • „Nejhorší zážitek, co jsem tam zažil, bylo to, že tam byla vzácná knihovna o několika tisících svazcích a nás tam v noci zahnali a knihovnu jsme stěhovali do náklaďáků. Zřídili tam takový pás a na něj jsme ty knihy nakládali. Odváželi to neznámo kam. Údajně do Prahy. Vzpomínám si, že mnozí z nás v knihách listovali a dávali si je za košile. Chtěli jsme si je nechat. Samozřejmě to Státní bezpečnost nedovolila a všechno jsme museli zase odevzdat. Měl jsem to jako krutý zážitek, protože jsem hodně ctil literaturu a měl velkou lásku ke knihám, a tam se s tím házelo jak s nějakým podřadným zbožím. Dokonce se vyprávělo, to ale nemohu potvrdit jako věrohodnou věc, že tam byly nějaké prvotisky, a ty ukradl pracovník z ministerstva a někde to prodal nebo se to prostě ztratilo.“

  • „Vzpomínám si jak dnes, že mě najednou něco probudilo a proti mně někdo mířil zbraní. Byla to úplná hrůza. Hned jsme museli vstát a jít s ním. Hned nás dali do jedné místnosti a říkali, že si máme vzít jen nejnutnější věci. Šel jsem si ještě vyčistit zuby do umývárny a z ní jsem pak utekl do ložnice. Chtěl jsem se rozloučit s kluky. Probudili se a rozloučili jsme se. Samozřejmě mě esenbáci chytli a zmlátili. Pak nás vezli v noci antonem, kde seděli tři kněží, ředitel, školní rádce, zpovědník a takzvaní asistenti, salesiáni po slibech, kteří vyučovali. Seděli jsme vedle sebe, příslušník řádu a příslušník policie. Vzpomínám si, že anton byl zatažený závěsy, aby nás lidé neviděli. Samozřejmě se nám chtělo čůrat a oni řekli, ať vystoupíme, a čůrali jsme v řadě. Namířili na nás zbraně a stáli za námi, než jsme vykonali naši potřebu. Odvezli nás do Oseku u Duchcova.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Uherské Hradiště, 18.04.2018

    (audio)
    délka: 02:36:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Uherské Hradiště, 18.04.2018, 06.12.2018

    (audio)
    délka: 49:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Postavili nás ke zdi, museli jsme sundat kalhoty a omakávali nás, jestli u sebe nemáme zbraně

Karel Dýnka se narodil 14. dubna 1929 v obci Částkov. V roce 1949 maturitní zkouškou ukončil studia na salesiánském gymnáziu. Následně jako asistent pedagogů pracoval v salesiánském ústavu pro pozdní kněžské povolání v Mníšku pod Brdy a také se připravoval na vstup do řádu salesiánů Dona Bosca. V noci z 13. na 14. dubna byl ale v rámci akce K s dalšími salesiánskými činovníky odvezen do internačního kláštera v Oseku u Duchcova. V září 1955 byl odveden do Pomocných technických praporů, kde strávil nezákonných čtyřicet měsíců. Po propuštění musel pracovat v dělnické pozici a až poté byl přijat ke studiu na pedagogické oddělení hudební školy v Olomouci, které ale kvůli pronásledování StB nedokončil. Žil tehdy v neustálém strachu. Nevěděl, jak dál, a tak se na půl roku přesunul do psychiatrické léčebny v Kroměříži. Následně se věnoval hudbě a v roce 1971 dálkově dokončil brněnskou konzervatoř v oboru varhaník. Pracoval pak jako lektor Osvětové besedy Podolí a Kunovice, lektor Sdružení závodního klubu Uherské Hradiště a od roku 1969 až do odchodu do penze učil v Lidové škole umění v Uherském Hradišti. V roce 1962 se oženil s Annou Kolaříkovou, s níž vychovali děti Martu a Pavla. V roce 1997 obdržel za celoživotní zásluhy cenu města Uherské Hradiště a v tomto městě bydlel i v roce 2018.