Byli jsme rádi, že jedeme z toho pekla pryč
Stáhnout obrázek
Marie Dvořáková (rozená Zbierajewská) přišla na svět 18. ledna 1931 v obci Martinovka na Volyni do česko-polské rodiny. Když jí bylo osm let, obsadila Volyň Rudá armáda. Coby dcera někdejšího polského důstojníka měla být s rodinou deportována na Sibiř či do jiné odlehlé části SSSR. Transportu však naštěstí pro ni a mnoho dalších rodin údajných nepřátel sovětského režimu zabránil v červnu 1941 vpád německých vojsk. V rodné obci tak prožila válku i etnické násilí, které národnostně pestrý region zachvátilo. Ušetřena nezůstala ani převážně česká Martinovka. Mariina rodina řadu neklidných dní i nocí prožila v dobře maskovaném úkrytu. Ve zdraví se tak dočkali opětovného příchodu rudoarmějců a s ní i československé armády. Vrátil se také otec, který vyvázl ze spárů NKVD a tři roky se skrýval. Doma se ale ani neohřál. Spolu se svými českými příbuznými se vydal do boje za osvobození vlasti jejich předků. A právě tam se rodina roku 1947 opět shledala. V rámci repatriace volyňských Čechů našla nový domov na Osoblažsku. Nezůstali však jedinými dosídlenci, sousedy se jim stali Moravané, Slováci a později i Řekové. Pamětnice v pohraničí vychodila školu, nalezla celoživotní zaměstnání v továrně na textilní galanterii a navzdory předčasné smrti prvního manžela také rodinné štěstí. V době natáčení (2025) žila v Krnově. Často se však ve vzpomínkách vracela na Volyň a k lidem, kteří tvořili její výjimečný kolorit.
