Jarmila Dvořáková

* 1942  

  • „Ten Ruda přišel, vzal mě do náruče a šel se mnou do lesa a říkal, že už nemáme tátu. Že musíme být stateční a pomáhat mámě. Fakt je, že taťka měl angínu pectoris, to srdíčko trošku nemocné, ale já jsem přesvědčená, že ho nezabily ty včely, ale komunisti. Systém, režim a komunisti.“

  • „Přišel pracovník StB, který řekl, že tihle lidé musejí dostat tyhle vytipované pokoje, protože tam byly štěnice. Ale protože to byli naši kamarádi, tak když jsme je ubytovali, tak jsme jim to řekli. Vzali jsme si je stranou a řekli jsme jim, ať na to dají bacha, že to tam je.“

  • „Ta kavárna měla velká okna do Václavského náměstí, takže všechny velké situace, které se tam děly, jsme pozorovali vždycky odtamtud. Vím, že jsem třeba seděla na stolečku a dívali jsme se. A přesně si pamatuji na to, že v září byl pohřeb Edvarda Beneše. Já jsem to tehdy moc nechápala a všichni plakali, dole v ulicích i okolo mě všichni plakali, a já jsem se hrozně styděla, že nepláču. Tak jsem si takhle slinila prst a dávala jsem si to na víčka, abych měla taky mokré oči...“

  • „V době, kdy máma byla ještě zavřená, tady je na fotografii tetička Růža, tohle je můj bratr, tohle je Emílek a manželka maminčina bratra a paní Mikešová. Všechny tyhle ženy se domluvily, že si ještě na protest proti válce pořídí dítě. A že bude líp.“

  • „Když Němci dobyli Paříž a dostali se tam do rozhlasu, tak tam našli dopis mojí mámy. A pozvali ji v říjnu roku 1942 do Petschkova paláce. Na stůl máma napsala taťkovi jenom: ‚Volají mě do Petschkárny, vrátím se odpoledne.‘ A už se nevrátila, zatkli ji a odvezli ji do Waldheimu do Berlína. Byla krátce v jiném stavu. Já jsem se měla narodit až v květnu 1943, ale pravděpodobně vzhledem k situaci a k těm podmínkám, které tam maminka měla, jsem se narodila už v dubnu.“

  • Celé nahrávky
  • 6

    Praha, 03.03.2014

    (audio)
    délka: 02:50:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 7

    Praha, 20.01.2016

    (audio)
    délka: 51:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Narodila jsem se ze vzdoru mé maminky proti válce

dvořáková dobová.jpg (historic)
Jarmila Dvořáková
zdroj: Archiv pamětnice, současné foto Vilém Faltýnek

Jarmila Dvořáková se narodila 26. dubna 1943 v berlínské věznici. Její matka byla v roce 1942 odsouzena německým soudem k osmi letům vězení za velezradu. Jarmilu krátce po narození odvezl její otec z Berlína do Prahy, kde ji vychovával s pomocí matčiny sestry Růženy. Otec vlastnil kavárnu Tatra na Václavském náměstí. Po válce se matka z vězení vrátila, rodina však společně dlouho nežila. V roce 1949 komunisté kavárnu Tatra zabavili, což otec pamětnice velmi těžce nesl a o rok později zemřel. Jamila Dvořáková absolvovala obchodní školu a po krátké praxi v oboru se dostala ke Krátkému filmu. Zde pracovala jako produkční a vedle toho se v letech 1976-1990 podílela na přípravě Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Nyní se stará o provozní stránku soukromého divadla svého manžela Josefa Dvořáka (Divadelní společnosti Josefa Dvořáka).