"My jsme ve sklepě byli opravdu až v závěru války. Tehdy bylo jasné, že fronta přes nás přejde, a proto se otec rozhodl jedinou sklepní místnost, která tehdy v tom rodinném domku byla, na přechod fronty připravit. Takže jediné okýnko, které tam vedlo, zabarikádoval takovou bednou s pískem. Uvnitř instaloval řadu takových sloupů, které měly podepřít strop. Vytvořil tam dvě palandy, na kterých jsme mohli ležet. Posléze se tam samozřejmě snesly i ty zásoby, které jsme měli, abychom tam mohli přežít. My jsme těch dnů ve sklepě nestrávili příliš mnoho."
"Já mám takovou osobní vzpomínku z konce války. Bylo to 18. dubna 1945. Tehdy můj otec, byl jsem tím překvapen, řekl: ‚Půjdeme na vycházku.‘ On mnoho času neměl. Jako stolař doma často dělal nábytky a podobně, ale tehdy z nějakých důvodů mě k tomu vyzval a šli jsme k Ostravici se projít. Když jsme přicházeli k vratimovskému mostu, který potom byl při osvobozování také pobořen, tu fotografii můžete získat, nebo je v Dějinách Hrabové publikována, tak jsme uslyšeli dvě detonace. Postupně jsme se vrátili - během hodinky zhruba - domů a byli jsme udiveni, že před naším plotem stál hlouček sousedů, byli tam i nějací příslušníci německé armády, a zjistili jsme, že jeden ten výbuch se vlastně udál v naší zahradě. Od Místku jelo auto s německými důstojníky a sovětský bitevník to auto pronásledoval. Ono z cesty, které se říkalo dálnice, byla to kostkovaná cesta vedoucí do Místku, zabočilo směrem k těm našim domkům a snažilo se tam ukrýt. Bitevník když viděl mizející auto, tak svrhl dvě bomby. Jedna spadla v naší zahradě, tam ovšem právě byla přivezena velká kopa hnoje. Bomba spadla do tohoto hnoje a tím pádem její účinky nebyly tak dramatické, byť velká střepina tehdy málem usmrtila mou matku, která stála v okně. Poškozen byl komín, poškozena byla omítka a hnůj byl rozmetán po zahradách všech blízkých domků. Bohužel velice tragické následky měl ten druhý výbuch. Ten se udál kousek dále, asi 500 metrů, u pomníku strážmistra Janhuby, který tam byl zavražděn před řadou let, a tam bohužel bomba usmrtila pět lidí i malé dítě."
"Hlavně ke konci války těch náletů přibývalo. Já si vzpomínám na ten velký nálet na Ostravu na konci srpna, kdy svazy letounů letěly právě přes Hrabovou a směřovaly k Vítkovickým železárnám, kde pak bylo mnoho bomb svrženo, a jak víte, bylo tam i hodně obětí na životech. Tehdy v naší blízkosti zhruba tam, kde dnes stojí Makro, byly vybudovány takové malé zděné pece, v nichž se snažili němečtí vojáci topit nějakým materiálem, který byl dobře hořlavý a z něhož bylo hodně dýmu – asi nějaký dehet nebo něco podobného – a snažili se, aby celá ta oblast byla pod dýmem, aby letouny neviděly. Na Mitrovicích – to je směrem k Místku – byla německá dělostřelecká jednotka – říkalo se flaky, a ti po nich čile stříleli."
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
AI asistent Paměti národa Probádá tisíce příběhů pamětníků
Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.
Lumír Dokoupil se narodil 25. srpna 1935. Dětství prožil v rodinném domku v Hrabové, vesnici, která se v roce 1941 stala součástí velké Ostravy. Lumírův otec Jaroslav pocházel z Drahanské vrchoviny, za války pracoval ve Vítkovických železárnách, maminka Ludmila, roz. Benešová, byla švadlena. V Hrabové Lumír chodil i na základní školu. Po válce, v roce 1946, začal navštěvovat reálné gymnázium v Přívozu, po školské reformě byl nucen přestoupit na střední školu a v letech 1950 - 1954 studoval na pedagogickém gymnáziu v Ostravě. Po maturitě absolvoval Fakultu společenských věd Vysoké školy pedagogické v Olomouci, obor český jazyk – dějepis. V letech 1958 - 1962 působil jako středoškolský profesor na jedenáctiletce v Hlučíně. Od roku 1962 pak na katedře dějepisu na pedagogické fakultě v Ostravě. Stal se odborníkem na historickou demografii a sociální a ekonomickou historii. V roce 1966 obhájil aspiranturu (CSc.), roku 1983 byl jmenován docentem pro obor československé dějiny. Po listopadu 1989 se významně podílel na formování Filozofické fakulty Ostravské univerzity. V roce 1993 byl jmenován profesorem pro české a československé dějiny se zaměřením na hospodářské a sociální dějiny. V Centru pro hospodářské a sociální dějiny Filozofické fakulty Ostravské univerzity působí dodnes (rok 2020).
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
