Marie Dočkalová

* 1936  

  • „Ten den jsem měla být propuštěná, tak sestra ještě s někým starším pro mne přijela do nemocnice. Nesměla jsem tenkrát na sluníčko, prožít nějaký šok... Tak mě jenom tak naťukávali: ‚Představ si, co bys dělala, kdyby byl tatínek doma?‘ Tak potom mi to asi už došlo a byla jsem na to připravená. Tak bylo přivítání, to víte. Skočila jsem mu kolem krku a byla jsem ráda, že je doma.“

  • „Bydleli jsme u Dřevnice u mostu, který spojoval Želechovice a Lužkovice. A Němci, když ustupovali, tak vyhazovali mosty do povětří. Podminovávali most, běhali tam a všichni na lužkovické straně zatloukali okna trámama, aby je to neporozbíjelo. Na té naší straně jsme de facto bydleli jen my. Až asi dvě stě metrů směrem do Želechovic byly první domy. Ti, co u nás bydleli, tak ta paní uměla velice dobře německy. Tak na ty vojáky, že tady bydlí vdova a nikdo jí nepomůže... Tak nám ti Němci vysadili všechna okna [s tím], že to není dobré zatloukat, že to potřebuje dostat vzduch a nic se nestane.“

  • „Jenom nám vykládal, že spali různě po stodolách, obklíčení, samozřejmě, strážemi. A pak pochodovali. Sešlo se jich tam víc Zlíňáků. Nějaký pan Červinka, který potom po osvobození ve Zlíně dělal, tehdy to byl předseda národního výboru, dnes to jsou starostové. Ten byl na tom dost špatně. Tak tatínek ještě s jedním, s nějakým panem Dědkem, ten byl zase myslím z Prštného, Vincenci Červinkovi moc pomáhali. Doslova ho vzali mezi sebe, jinak by tam skončil. Jezdil pak k nám do Želechovic za tatínkem, to si pamatuji, byli kamarádi.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 27.11.2019

    (audio)
    délka: 01:17:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když jsem šla ze školy a viděla, že u domu stojí zelené auto, tak jsem nikdy nešla domů

Marie Dočkalová se narodila 13. dubna 1936 v Želechovicích nad Dřevnicí na Zlínsku. S rodiči Bohumilem Bobálem (* 1908 v Lužkovicích) a Marií, rozenou Kubínovou (* 1911 v Horní Lhotě), a starší sestrou Bohumilou vyrůstala v domku v Želechovicích. Během druhé světové války se otec zapojil do protinacistického odboje a po heydrichiádě byl zatčen. Vazbu strávil v Uherském Hradišti a Kounicových kolejích v Brně. Zde proběhl i soud, který ho poslal na tři roky do pracovního tábora v Breslau. Otec přežil pochod smrti a v KT Sachsenhausen byl osvobozen Rudou armádou. Jelikož Marii od dětství zajímalo vše, co skrývala otcova domácí stolařská dílna, nastoupila do učení. Ve škole Středisko pracovního dorostu Svit získala odbornost elektrotechničky. Po vyučení absolvovala večerní nástavbu a roku 1965 složila maturitu. Většinu profesního života pak učila na odborném učilišti podniku Rudý říjen jako mistrová odborné výchovy. S manželem Jiřím vychovali syna Romana. Poslední roky žije pamětnice v Domově pro seniory Lukov (2020).