Marie Dočkalová

„Bydleli jsme u Dřevnice u mostu, který spojoval Želechovice a Lužkovice. A Němci, když ustupovali, tak vyhazovali mosty do povětří. Podminovávali most, běhali tam a všichni na lužkovické straně zatloukali okna trámama, aby je to neporozbíjelo. Na té naší straně jsme de facto bydleli jen my. Až asi dvě stě metrů směrem do Želechovic byly první domy. Ti, co u nás bydleli, tak ta paní uměla velice dobře německy. Tak na ty vojáky, že tady bydlí vdova a nikdo jí nepomůže... Tak nám ti Němci vysadili všechna okna [s tím], že to není dobré zatloukat, že to potřebuje dostat vzduch a nic se nestane.“

„Jenom nám vykládal, že spali různě po stodolách, obklíčení, samozřejmě, strážemi. A pak pochodovali. Sešlo se jich tam víc Zlíňáků. Nějaký pan Červinka, který potom po osvobození ve Zlíně dělal, tehdy to byl předseda národního výboru, dnes to jsou starostové. Ten byl na tom dost špatně. Tak tatínek ještě s jedním, s nějakým panem Dědkem, ten byl zase myslím z Prštného, Vincenci Červinkovi moc pomáhali. Doslova ho vzali mezi sebe, jinak by tam skončil. Jezdil pak k nám do Želechovic za tatínkem, to si pamatuji, byli kamarádi.“