Miroslav David

„Když jsem tam (do práce) přišel, vykládali jsme vagony. V kotelně tehdy ještě byli Němci, ta lepší místa měli obsazená Němci, my jsme museli vykládat vagony. Třeba brambory, uhlí, koks. Koks byl nejhorší. To se nahřeje celý vagon a sleje se to vodou. A když to zmrzlo, mrazy byly sedmnáct, osmnáct stupňů, to bylo! A dělat jsme museli od šesti od rána do šesti večer, někdy do osmi. Vagony musely být prázdné, protože to potřebovalo vojsko. Na to mám taky těžké vzpomínky. Potom už Němci museli narukovat, a tak tam muselo pracovat hodně Čechů, i hospodářů z Lukavce.“

„Pomáhal jsem našim uživit krávy. Denně, když jsem přišel ze školy, zanesl jsem tátovi oběd a pak jsem hnal krávy. Kolikrát jsem říkal tátovi, že se musím učit. A on: ‚Vezmi si knížku s sebou a můžeš se učit tam.‘ Jenže já jsem pásl tři krávy a ještě ovce! A když mi někam utekly! Nebo mi kráva sešit nebo knížku oblízala. Měl jsem takový život.“