Antonín Daněk

* 1916  †︎ unknown

  • „Jakmile skončila střelba, tak tam vtrhli partyzáni. Bylo jich asi deset a zajali velitele v hodnosti praporčíka. Svázali ho a naložili. Jel v našem kamiónu. Předtím, než jsme odjeli, tak nám farář říká: ‚Tam je králičinec. Zabijte všechny ty králíky a kolem střílen to tou krví potřísníte, aby to vypadalo, že se tady bojovalo, že tu byla krev. Němci nebudou zkoumat, jestli je to lidská krev. Hlavně že je to červené.‘ Myslím, že takových dvacet pětadvacet králíků jsme zabili a kolem každé střílny, toho bunkru, venku i vevnitř jsme to postříkali, aby bylo vidět, že tam někteří vojáci padli. A manželce praporčíka farář řekl, že jak přijdou Němci, musí mluvit tak a tak. Že je přepadli partyzáni, pět Čechoslováků bylo mrtvých a ostatní zajali a odvezli a neví kam. Ale jestli tak nebude mluvit, tak že manžel je rukojmí a zastřelí ho. A že jí budou každý měsíc dávat vědět, jak to s ním dopadlo.“

  • „Velitel čety mě stále tlačil na okraj břehu. 'Držte se vlevo. Dál doleva! Proti vám je německý tank. Zahájíte palbu. Ale doleva, doleva!' Ale protože se vysílalo rádiem, tak řidič to taky slyšel, uhýbal doleva a najednou jsme se převrátili a bylo po tanku. Bylo štěstí, že i když jsme spadli do vody, dostali jsme se všichni ven. Pak jsme dostali nový tank a bylo to. Ten můj tank se jmenoval Sherman. Kanón byl v jednotce těžký kalibr. Ostatní byly menší kalibry. Kdežto ten Sherman měl těžký kalibr, kanón. Navíc měl protiletadlový kulomet.“

  • „Italští partyzáni vzali důstojníky, byli ovšem spoutaní. A vezli je do nejbližšího městečka. A tam je měli vyměnit. Jednoho důstojníka za pět partyzánů. K městečku jsme je ještě doprovodili a pak jsme odjeli zpátky do Ciavess a potom asi za dvě hodiny za námi přijeli a měli plný náklaďák italských partyzánů. Takže se akce podařila. A tyto akce se prováděly jednou za týden. Ale hlavně tehdy, když měli místní partyzáni připravené, když věděli, kdo pojede, jací důstojníci. Ale hlavně čekali na generála, kdyby jel. Protože za generála se muselo uvolnit dvacet partyzánů.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kroměříž, 08.07.2003

    (audio)
    délka: 01:13:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ptali se nás: Vy chcete k partyzánům?

Antonín Daněk
Antonín Daněk
zdroj: archiv pamětníka

Antonín Daněk se narodil 3. dubna 1916 v Kostelanech u Kroměříže na Hané. Vyrůstal v rodině, kterou živilo malé hospodářství. Po měšťanské škole odešel do učení do Zlína a jako mladý muž nastoupil u firmy Baťa. Poté, co vážně onemocněl, byl ze zaměstnání propuštěn a pracoval pak jako dělník. Na konci roku 1934 nastoupil vojenskou službu a u armády zůstal i po ní. Po okupaci Československa se rozhodl přejít do vládního vojska, ale brzy byl kvůli nedostatečné znalosti němčiny přeřazen do pracovních jednotek nasazených na různých místech protektorátu (Vyškov, Stichovice, Praha-Žižkov, Kutná Hora, Stará Boleslav nebo Lipník n. Bečvou) a většinou se věnoval truhlařině. Roku 1944 byly jednotky vládního vojska odveleny do Itálie. Brzy po nastoupení ostrahy muničního skladu nedaleko Turína se celá jednotka přidala k italským partyzánům. Spolu s nimi se účastnil řady akcí, a když hrozil přepad německou protipartyzánskou jednotkou, vydal se spolu s dvěma Čechy Alpami přes hranice do Švýcarska. Na cestě byli několikrát zadrženi pohraničníky, ale vždy utekli a pokračovali dál až do Francie. V Lyonu se společně přihlásili do Československé obrněné brigády. Spolu s ní se zúčastnil prvního útoku na Dunkerque a poté, co přišel v zatopené oblasti o tank, sloužil jako stráž na frontové linii. Po skončení druhé světové války se vrátil do Československa a odešel do civilu. Zaměstnání pak našel v potravinářském kontrolním oddělení zemského národního výboru v Brně a později v tehdejším Gottwaldově. Od roku 1954 byl zaměstnán v potravinářské kontrole u Státní obchodní inspekce při Ministerstvu vnitřního obchodu. Roku 1970 odešel do invalidního důchodu. Roku 2003 žil v Kroměříži a věnoval se opravám starožitných hodin.