„Vedle jeho úžasné inteligence a osobnosti, kterou vyzařoval, si asi nejvíce vážím odvahy, což je pro mě jedna z nejdůležitějších vlastností – bez ní se nedá uskutečnit nic důležitého. A u osobnosti Václava Havla si jí vážím především, protože on byl založením člověk ne nějak maskulinní a silný. [Byl] jistým způsobem plachý a tu odvahu musel hledat v sobě – a ve všech důležitých momentech života ji bezpochyby našel.“
„Zjevně se mě snažili získat pro spolupráci, protože bylo zjevné, že bych se [do Francie] ráda vypravila znovu, a mysleli, že mě tam vyšlou a že mi to umožní a… No a já jsem napřed nesměle odmítala, tak oni přitvrdili, že by na mě mohli být i ostřejší. A jednou dvakrát to bylo opravdu hodně nepříjemné. A pak jsem měla takové pocity, že jsem poprvé v životě začala uvažovat, že tady nechci být. Že to je dnes nesnesitelná země a že za každým rohem může být nějaký slídil. Do takového paranoidního stavu se člověk dostane... Myslím, že to zažil téměř každý, koho si do Bartolomějské zvali. No a potom jednou byl takový nevýrazný výslech nebo co a dali mi podepsat protokol na jednu stránku. Bylo tam snad osm hrubek. A já jsem si v tu chvíli řekla: ‚Ale vy nevíte všechno.‘ A řekla jsem jim: ‚Podívejte se, já k vám nepůjdu, nemá to cenu, abyste si mě dál zvali.‘ A on mi řekl: ‚Tak tedy na shledanou.‘ Víckrát si mě už nepozvali.“
„Byla jsem přijata na první pokus, naštěstí, protože v dalším roce už bych rozhodně z kádrových důvodů neprošla. Oba mí rodiče byli, teď nevím, jak byly ty kategorie – vyloučený, vyškrtnutý – no prostě byli bývalí straníci a to už neprošlo. V roce 1971 o přijetí studentů ještě rozhodovala škola a ten další rok už ministerstvo. Muselo to projít schvalovacím procesem ministerstva školství.“
Akademická malířka Václava Císařovská, rozená Hrušková, se narodila 30. července 1950 v Praze do umělecké rodiny. Její matka Věnceslava Truhlářová a otec Jiří Hruška byli akademičtí malíři. V její rodové linii i ve vzpomínkách se objevují osobnosti jako malíř Jan Zrzavý či spisovatel Ivan Klíma, zmiňuje i židovskou babičku Elišku Synkovou, jejíž bratři zakládali KSČ a byli popraveni za protinacistický odboj – v Praze je po nich pojmenováno náměstí Bratří Synků. Babiččina sestra Heda Synková byla nomenklaturní komunistkou. Část rodiny prošla Terezínem, někteří nepřežili. Václava Císařovská v letech 1967–1971 vystudovala Střední odbornou školu výtvarnou na Hollarově náměstí v Praze, poté Akademii výtvarných umění v Praze, obor restaurátorství (1971–1977). V roce 1981 získala půlroční stipendium na École des Beaux-Arts v Paříži. Po návratu byla opakovaně vyslýchána Státní bezpečností a vystavena nátlaku ke spolupráci, kterou odmítla. K okruhu jejích blízkých přátel patřili disidenti Ivan Klíma, Václav Havel a další. Od ukončení studií se kromě restaurování obrazů věnovala především volné tvorbě, občas i knižní ilustraci. Se svým druhým manželem akad. mal. Petrem Císařovským se věnuje výtvarné práci a obnově drobných sakrálních památek na Kokořínsku, spojených se spolkem Pšovka – okrašlovacím spolkem Kokořínska. Syn David Císařovský je restaurátor kovů a umělecký kovář.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
