Miloslav Chráska

„V srpnu 1968 jsem jezdil po celé republice. Už po příjezdu na sever, do Trutnova, jsem cestou přes Mladou Boleslav viděl, jak tam kasárna hlídaly obrněné transportéry a tanky. Na nich seděli vojenští ostřelovači nebo mladí chlapci, stejně jako mladí chlapci na ně koukali z oken kasáren. Z jejich pohledů bylo znatelné proč. V Turnově se nás ptali, co jsme viděli cestou. Projížděli jsme ulicemi, kde byly rozlámané telegrafní sloupy s telefonním vedením, na nich nějaká chytrá česká ruka barvou napsala 22. 8., 24. 8. - prostě, kdy se ty sloupy přerazily. Ale smutnější byl pohled na hromadu křížků, u kterých byla zarámovaná parte nebo na rozstřílená okna a fasády domů.“

"Chodíval jsem cvičit a se Sokolem Rokycany jsem se dostal na prázdninový tábor do Mariánských Lázní. To byly takové dřevěné sruby nedaleko letiště, ale také tam byla krásná příroda. Jednou jsem se dozvěděl večer při denním rozkazu, že druhý den ráno s bratrem Mrzenou, což byl vedoucí tábora, se zúčastníme vítání vládní delegace, která přiletí na jednání do Mariánských Lázní. Tu vládní delegaci vedl ministr zahraničí Jan Masaryk. Mně to celkem nic neříkalo, jako šestiletému klukovi, ale když přijeli rodiče na návštěvu, otec byl překvapen, když jsem řekl: 'Tati, tuhle ruku jsem podával panu Masarykovi'. Nevěřil, ale bratr Mrzena mu potvrdil, že jsme skutečně byli vítat Jana Masaryka. Ten nás potom osobně provedl a pozval na prohlídku vládního letadla, Dakoty. To víte, že mi to hodně kluků závidělo.“