Ing. Milan Černín

* 1934

  • „Roku 1962 jsem odešel z BASTRA (Báňské strojírny Ostrava) a byl jsem přijat do Vědeckovýzkumného uhelného ústavu. Ostravsko-karvinský revír (OKR) v té době zažíval černé údobí. Bylo to z toho důvodu, že se jen honily tuny a vůbec se nebral ohled na bezpečnost havířů. A staly se velice vážné havárie jako na Hlubině, kde zahynulo v roce 1960 padesát čtyři havířů, v roce 1961 na Dukle zemřelo sto osm horníků. Byly to už takové zásahy do činnosti Ostravsko-karvinského revíru, že se tato problematika musela řešit. A řešilo se tím, že Vědeckovýzkumný uhelný ústav byl pověřen, aby vznikla nová pracoviště zabývající se bezpečností práce. Vznikly nové pracovní skupiny, které řešily větrání, protipožární a protivýbuchovou prevenci a otřesy. A navíc, v té době byl obrovský nedostatek pracovních sil. Samozřejmě to bylo spojeno i s tím, že náboráři nemohli sehnat dostatečný počet pracovníků, protože každého odradilo to, že práce v hornictví je nebezpečná a každou chvíli jsou nějaké vážné havárie.“

  • „Na Ostravu většinou nepadaly žádné bomby, až na podzim roku 1944. Zastihlo nás to v Zengrově ulici a byli jsme v krytu. A asi padesát metrů od našeho domu spadla velká bomba, na záhonek u průmyslovky. Bylo to obrovské štěstí. Kdyby ta puma spadla asi o pět metrů dál, kde byl kryt všech průmyslováků, bylo by plno mrtvých. Byla to obrovská rána. I s našim barákem to zatřepalo. Vím, že jsem se rozbrečel, moc jsem brečel a volal jsem tatínka. Samozřejmě všichni z toho byli vystrašení. Otec se schovával v krytu Vítkovických železáren a tam přežil. Měl štěstí. Puma spadla poblíž, ale rozsekala mu akorát kolo.“

  • „Bylo to odpoledne. Najednou se ozvalo bouchání na dveře, dveře se otevřely a za dveřmi tři chlapi z takzvané hospodářské kontroly. Když se představili, že přišli udělat kontrolu na základě udání, tak začali hledat takzvané potraviny načerno a při hledání začali rozhazovat celý byt. Moje máti si to moc nenechala líbit, a protože uměla dobře německy, pustila se s nimi do hádky. Skončilo to tak, že ten Němec zařval: ‚A jdeš do vězení‘. Tři dny seděla máti ve vězení, což bylo pro otce velice obtížné. Doma dvě děti a na všechno byl sám. Přes různé kontakty a známé se podařilo dostat asi po třech nebo čtyřech dnech máti z kriminálu domů, protože nic nenašli, nebyl žádný důkaz. Prošlo to mlčením. Pro mě jako pro malého kluka bylo nepříjemné, když jsem viděl tři chlapy, takové gorily v kožených kabátech, jak chodí po bytě a všechno rozhazují. Byl to cizí vpád a já jsem nechápal, proč se to děje. Bylo to pro mě velice stresující.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 21.11.2022

    (audio)
    délka: 01:48:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 28.11.2022

    (audio)
    délka: 01:56:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 3

    Ostrava, 07.12.2022

    (audio)
    délka: 54:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

Kdo nesouhlasí s popravou Slánského, ať zvedne ruku

Milan Černín (vlevo) / Důl ČSA Karviná / 1966
Milan Černín (vlevo) / Důl ČSA Karviná / 1966
zdroj: Archiv pamětníka

Milan Černín se narodil 7. října 1934 v Ostravě. Jeho otec byl elektrikář a za okupace pracoval v nacisty ovládaných Vítkovických železárnách. Byl pamětníkem života v Ostravě-Vítkovicích za druhé světové války. Zažil největší bombardování Ostravy v srpnu 1944. Vyučil se strojním zámečníkem, absolvoval strojní průmyslovku a poté strojní fakultu Vysoké školy báňské v Ostravě. Od roku 1962 až do důchodu pracoval ve Vědeckovýzkumném uhelném ústavu v Ostravě-Radvanicích. Zabýval se především konstrukcí systémů takzvané protivýbuchové ochrany v dolech. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se stal vedoucím oddělení. Za zvyšování bezpečnosti v dolech obdržel zlatý Záchranářský záslužný kříž. V roce 2022 žil v Ostravě.