Karolina Čermáková

* 1934  

  • "Nevím, zda vám něco říká jméno Josef Holub, německý spisovatel. To je můj bratranec. Jemu se podařilo utéci z italského zajetí a několik týdnů či měsíců před koncem války se po dlouhé době vrátil pěšky domů bez peněz, beze všeho. Rodiče ho museli schovat. Když viděl, že už nemají žádné potraviny, peníze a nic, přišel jeden známý (údajně jeho bratranec, ale tomu nevěřím). A ten mu nabídl, že budou chodit společně pašovat, že půjdou přenášet věci za dobré peníze. Někde v jedné stodole za Nýrskem se nacházela skrýš, tam přišli lidi, odevzdali své věci, na všem se domluvili, tedy s tím jedním, s Josefem ne, ale s tím druhým. Domluvili transport a oba to přenesli na zádech do Panských dvorů v Bavorsku."

  • "Hned na začátku léta byly vykopány masové hroby. Nýrskem projel vlak s vězni z koncentračních táborů, mrtví byli z vlaků vyhozeni, nebo už se také mezi lidmi hodně zabíjelo. Takže ti byli v masových hrobech a všichni němečtí muži dostali rozkazem v tolik a tolik hodin být na místě s lopatami a museli ty hroby otevírat a mrtvoly omývat. Můj otec říkal, že byli během toho biti, dost brutálně. A stala se událost, se kterou se otec dlouho nemohl vyrovnat. Jeden člověk byl žíznivý a poznámku, že má žízeň, vyslovil nahlas. Tak mu nabídli, že je v jámě vody dostatek, ať se obslouží. Otec se vrátil domů naprosto zdrcený a vyčerpaný. To byla jedna z nejhorších událostí."

  • "Ale v Nýrsku takový klid nebyl, protože během celkem krátké doby přišly takové divné, zvláštní skupiny, měly červené pásky, na kterých stálo „RG“ (Rudá garda – ve skutečnosti Revoluční gardy). A ti páchali hrozné, nepěkné věci. Mlátili lidi, vykrádali domy a já to skutečně vím, protože jsme žili v jednom dvojdomě a Němci z druhé poloviny již dříve sami odešli přes hranice. Slyšeli jsme v noci často zvuky, jak prohledávali dům a všechny věci, které se jim líbily, odnášeli pryč. Tak to bylo pak se všemi domy, které zůstaly prázdné."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Neukirchen, SRN, 02.09.2019

    (audio)
    délka: 01:49:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Odsunutá paměť Šumavy
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Železná opona nám vedla přímo za domem

Karolina v dětství
Karolina v dětství
zdroj: Pamětník

Karolina Čermáková se narodila 15. dubna 1934 v pošumavském Nýrsku. Vyrůstala v dvojjazyčném prostředí, matka mluvila česky, otec německy. Otec Alois Holub byl německé národnosti a pracoval v továrně na optiku, matka Anna byla v domácnosti. Po Mnichovu musel otec matku přemlouvat, aby s ním zůstala v Nýrsku, po válce zase ona jemu zamezila, aby se vystěhoval do Německa. Nejužší rodina paní Karoliny odsunuta nebyla, s širší německou rodinou se ale musela rozloučit. Po válce směl otec Alois jakožto Němec vykonávat jen nekvalifikovanou práci za ten nejnižší plat. Důležitou roli v životě rodiny hrálo náboženství. Po maturitě Karolina pracovala dva roky v bance a také se provdala za technika Františka Čermáka. S manželem byli komunistickým režimem považováni za nepřátele nového režimu, protože udržovali osobní i písemné kontakty se Západem. Železná opona vedla přímo za domem rodiny Čermákových. Když padla, oslavovalo se postupně na všech hraničních přechodech, Karolina na mnohých z těchto akcí tlumočila. Do důchodu šla paní Čermáková v dubnu 1990. Sama sebe nevnímá ani jako Češku, ani jako Němku.